Drobečková navigace

Novinky > Archiv > 2007

 

 

Učni černého řemesla

15. prosince 2006 – 22. dubna 2007                                                               Výstava kovářských a pasířských prací učňů a studentů Střední školy řemesel v Třebíči. O cestě kovářského učně, od prvotních seznamování se s ohněm a kovem až po „tovaryšské“ zkoušky v závěru studie, promluví osoba nejpovolanější, ředitel třebíčské školy řemesel ing. Jaroslav Donutil. O citu pro materiál a o uměleckém vnímání studentů školy přesvědčují jejich zdařilé práce – zahradní branky, oplocení, zábradlí, mříže ale i menší dílka, např. šachové figury, klíče s ozdobnou hlavicí, spony, krbové paravány a náčiní.

 

Ludmila Jandová – Vánoční motivy

26. listopadu 2006 – 25. února 2007                                                                       O díle Ludmily Jandové lze mluvit básnicky nadneseně, ale také věcně jako o ozvěnách běžného života s radostmi, se strachem, bolestmi a trápením. Ludmila Jandová se totiž ve svých grafických listech soustředěně zabývá lidmi a vším, co souvisí s jejich existencí. Proto vznikla zobrazení zástupů či shluků lidí, jejich městských či vesnických sídel, ovčích stádeček s dětmi, ptačích hejn,, změtí trav a květů. Pospolitost, sounáležitost a vzájemnost dávají člověku pocit bezpečí a zbavují ho strachu z nepřátelské samoty a z opuštění, což si uvědomujeme zejména v čase vánočním.

 

Já mám koně, vraný koně …

10. listopadu – 30. prosince 2007

Fotografie členů chrudimského Fotoklubu mají jedno společné téma – koně.

 

GRAFIX 2007/Ohlasy

10. listopadu – 30. prosince 2007                                                                    Česko-rakouské bienále drobné grafiky Břeclav.

 

Monika Vosyková – Horror vacui

11. října – 30. prosince 2007

Na rozdíl od tradičního škrdlovického hutně tvarovaného skla využívá Monika Vosyková pro své skleněné objekty tabulové a lehané sklo a skleněné nitě, které přetváří do osobitých artefaktů. Využívá v nich zajímavého půdorysu, průhledu a napětí, které vzniká mezi skleněnými segmenty lehaného skla. Monika Vosyková nazvala svou výstavu symbolicky „Horror vacui“ a naznačuje tak řešení prostorových vztahů.

 

Josef Kos – Na rozhraní skutečnosti a snu

11. října – 30. prosince 2007

Kosovou uměleckou tvorbou se od samých počátků vine jako červená nit snivá, poetická a baladická nota. Vychází jednak ze záměrně voleného námětu, ale především z jeho vnitřního hlasu. V ateliéru Karla Svolinského se Josef Kos věnoval hlavně grafice, kresbě, dřevorytu. K olejomalbě se dostal až počátkem osmdesátých let. Maluje krajinu převážně s nepanoramatickým záběrem a s perspektivně nehlubokým prostorem, nezřídka krajinný úsek s vysoko položeným horizontem.

 

Rudolf Jung – fotografie

13. září – 28. října 2007

Rudolf Jung se věnuje více fotografickým žánrům – portrétům, krajině, dokumentaristice i zátiší. Při své práci rád používá dnes již málo známé techniky, jako je kyanotypie nebo kalotypie, které se mu, jak sám říká, dostaly pod kůži v Národním technickém muzeu, kde byl zaměstnán. V rozhovoru pro www.fotografovani.cz říká: „Fotografie je řeč, která sděluje něco obrazem. Takže když chci něco říci, řeknu to takhle.“

 

Kateřina Pustinová – kalendář

11. září – 4. listopadu 2007

Autorka nám představuje své obrazy prostřednictvím přáníček, novoročenek a kalendáře na rok 2008 ručně vyrobeného dle japonského stylu.

 

Václav Hradecký – kreslený humor

6. září – 21. října 2007

Humorista a kreslíř Václav Hradecký je znám svým nevtíravým, jemným, a inteligentním humorem. Čerpá z denních situací známých každému z nás a umí se na ně podívat s úsměvem. Autor již vydal tři knihy kreslených vtipů: Forte fortissimo, Jak je to v životě doopravdy a Manželský dvoutakt.

 

Jiří Kodym – dřevořezy

28. června – 2. září 2007

Výstava připravená k letošním umělcovým 80. narozeninám.

V náročných soutiscích barev s využitím lazur působí Kodymovy barevné dřevořezy výrazně malířsky. Středem jeho kompoziční struktury je „základní kámen“, významové jádro – vesnice, rybník, figura, z nějž jako krystaly vyrůstají symboly domova – koruny stromů, budovy, zemědělské nářadí, křídla vodního ptactva. Malířova díla mají vnitřní soustředění a klid, a zároveň i vnější dynamiku vířících horizontál a vertikál.

 

Alois Mikulka – obrazy

21. června – 9. září 2007

V pracích Aloise Mikulky se odráží jeho vlastní niterný svět. Sám autor nazval tento vnitřní prostor State Louis a také tak své práce někdy označuje. Náměty pro svá díla čerpá z antické mytologie, bible, z doby obrozenecké i ze současnosti, ale i z folkloru, komiksů, filmových westernů, sci-fi a všechny tyto prameny se proplétají, prolínají a vytváří poetické obrazy s prvky absurdního humoru. Malíř známý i jako autor dětských knih, her a ilustrátor oslaví 13. srpna 75. narozeniny.

 

Výstava absolventů výtvarného oboru

Květen – červen 2007

Výstava základní umělecké školy Jana Štursy v Novém Městě na Moravě. Průřez různorodou tvorbou 22 absolventů ZUŠ starších i mladších ročníků – malba, kresba, grafika, ilustrace, fotografie, hutní sklo, šperky, loutky, plakáty.

 

Vojtěch Štolfa a Jakub Deml – Moji přátelé

Květen – červen 2007

„V Kojetíně byl čilý kulturní život, ve spolcích Orla a Sokola se pěstovalo ochotnické divadlo. Hrál jsem s tatínkem v divadle a to byl můj první průhled do světa.“ Po studiích ve Zlíně a v Praze se v roce 1950 usadil v Brně a začal pracovat pro divadlo. První hra, při níž se Štolfovo jméno objevilo na divadelních poutačích, byla Tylova Fidlovačka v lednu 1951. Divadlo nadlouho strhlo jeho pozornost. S postupujícím časem se jeho přítomnost na jevišti projevovala stále častěji, jeho jevištní výtvarné práce ho zařadily mezi renomované scénografy. Přestože žil léta ve městě, krajinu kreslil rád. Zaznamenával ji v jednotlivostech – nekreslil les, ale strom, nekreslil louku, ale jediný stvol. Kresbou, malbou i grafikou vyjadřoval pocit, souzvuk linoucí se z krajiny, ze stébla, z verše. Proto rád přijal nabídku, aby ilustroval apostrofy květin Jakuba Demla Moji přátelé.

 

Biblické příběhy

25. května – 16. září 2007                                                                                 Hlavním cílem sdružení Slepíši je výuka a propagace techniky modelování pro zdravotně postižené. Axmanova technika je světovou novinkou v řemeslně výtvarných činnostech a českým patentem. Lidem, nevidícím od narození, umožňuje tato technika při práci s hlínou samostatný a autorsky promyšlený výtvarný projev. Axmanovu techniku lze využít pro řemeslnou výrobu – zahradní nádoby, interiérové doplňky, absolvent se může stát učitelem ATM a tak pomáhat dalším zdravotně postiženým.

 

Antonín Čalkovský – malba, Zdeněk Macháček – sochy

17. května – 30. září 2007

V počátcích své tvorby se Antonín Čalkovský nechal ovlivnit pracemi Emila Filly, Bohumila Kubišty a Františka Kupky – intenzivně studoval historii umění, malířské techniky, technologie malby, působení barev a geometrických vztahů v obraze. V osmdesátých letech 20. století se spřátelil s ryzím člověkem – brněnským výtvarníkem Jánušem Kubíčkem. Ten mu jako věkově mladšímu předal k rozvíjení, v literatuře objevenou, neobvyklou malířskou emulzní techniku, označovanou jako technika van Eyckova.                                                                                       Nejvlastnějším sochařským materiálem Zdeňka Macháčka je dřevo, které někdy polychromuje, někdy patinuje a nebo inkrustuje. Moderní sochařství redukuje do archetypálních znaků a emblému, zobrazuje ženský i mužský prvek a vztah mezi nimi. Posléze mění sochařský rukopis a jeho objekty získávají oblé, vyduté a vypouklé tvary, vyvolávající pocit lehkosti, letu a vznášení. Je spoluzakladatelem mezinárodního sochařského sympozia Dřevěná plastika ve Žďáru nad Sázavou.

 

Václav Dosbaba – Koncept konceptuálně

1. března – 22. dubna 2007                                                                              Václav Dosbaba je posledním, v Horácké galerie dosud nepředstaveným členem třebíčské Skupiny 4. Po výstavě Zdeňka Šplíchala – Staří mistři a společné výstavě Milana Nestrojila a Zdeňka Štajnce – Koláže a kresby, je tvorba Václava Dosbaby završením přehlídky třebíčských umělců, kteří se v polovině šedesátých let dvacátého století sešli z iniciativy malíře Ladislava Nováka. Na počátku tvorby Václava Dosbaby je veristická malba, navazuje  vizuální poezie, lettrismus a variety čisté abstrakce. Jeho veristická zobrazení jednoznačně směřovala k ryzímu konceptualismu. Důležitými aspekty tohoto úsilí je zachování estetických a výtvarných informací a osobitý hravý humor jeho konceptů.

 

Svět Jiřího Trnky – výběr z díla

17. února – 15. dubna 2007

Jméno Jiřího Trnky i jeho rozsáhlé celoživotní dílo patří do povědomí světové veřejnosti, a to nejen umělecké; zná ho i dětský čtenář a divák. Začínal jako loutkář, průběžně pracoval na knižních ilustracích, věnoval se divadelní a filmové scénografii, kreslenému a loutkovému filmu a v šedesátých letech intenzivně malířství a sochařství. Kombinace expresivní barevnosti s lyrickou kresebností určovala vnitřní osnovu Trnkova malířského stylu. Jako nápaditý průkopník spojil v animovaném filmu vynalézavě a vtipně prvky lidově tradiční s expresivními možnostmi moderní filmové řeči. Jeho typický umělecký rukopis je naší národní „made in“.

Po předčasné smrti Jiřího Trnky v roce 1969 byla první výstava uspořádána právě v Horácké galerii v roce 1972 a letos v roce 95. výročí jeho narození, se k jeho životnímu dílu vracíme.

 

Bohumír Matal – Výběr z malířského díla

20. ledna – 25. března 2007, prodlouženo do 8. dubna 2007                                  Umělec, který se výrazně zapsal do výtvarného dění druhé poloviny 20. století, prožil téměř celý život v kleštích dvou režimních extrémů – fašismu a komunismu. Přesto se nedal zlomit nátlakem politickým ani ekonomickým, a to je obtížné a úctyhodné v každé době. Ve svých obrazových výpovědích zachytil nejniternější polohy člověka, jeho sužovanou, rozvrácenou i deformovanou duši. Své životní prožitky z času, který mu byl dán, vkládal do uměleckých děl, aby jeho svědectví doby zůstalo zachováno pro budoucnost. Byl moudrým člověkem s jasnými názory: „Duchovní hodnota je jediná hodnota, která nám stojí za to, abychom byli na světě. Lidé staví Louvry, schraňují tam umělecká díla, střeží je ve dne v noci, opatrují je jako oko v hlavě, protože to je to jediné, co lidstvo má. Civilizační vynálezy vydrží jen tak dlouho, dokud nejsou překonány. Ale umělecké dílo – žádné – nemůže nikdy nikdo ničím překonat.“

Horácká galerie