Drobečková navigace

Novinky > Archiv > 2011

2011

Miloš Sláma - průřez linem a kresbou

1. prosince 2011 - 26. února 2012

V posledních letech je doménou tvorby Novoměstského rodáka Miloše Slámy grafika, a to především technika linorytu. V současném barevném linorytu navazuje na své předchozí období černobílých grafik a kreseb. Jeho zájem se soustředí na téma pronikání světla do prostoru na hranici reálného a imaginárního. Pracuje v tematických cyklech určujících i výraz výtvarného projevu (Exodus Izraelitů, Zahrady dávno přítomné, Křoviny atd.). Po návštěvě Svaté hory Athos v Řecku (2007) vytvořil sérii dvaceti grafických listů inspirovaných východním uměním ikonopisectví. V roce 2009 se zabýval také vztahem prostoru, světla a hmoty v architektuře J. B. Santiniho Aichela. Zde začal poprvé kombinovat tisk z výšky a z hloubky. V současné době touto kombinovanou technikou pracuje na cyklu Křoviny. Vyabstrahované křoviny, větvičky se proměňují na papíře v metafyzické příběhy, často s biblickými náměty. 
Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 1. prosince 2011 v 17 hodin. Výstavu uvede PhDr. Josef Chalupa. 

Alois Podloucký – Výběr z díla

10. listopadu 2011 - 12. února 2012

Alois Podloucký (1890 – 1965) po absolvování Akademie výtvarných umění v Praze působil jako středoškolský profesor na reálce v Novém Městě na Moravě. V malířské tvorbě se věnoval především krajinomalbě. Inspirací mu byla rodná Vysočina, kterou zobrazil v jejích proměnách a náladách během celého ročního období. Opomenout nelze ani jeho malbu zátiší, zejména květin, a portrétní tvorbu. Jeho obrazy se vyznačují technickou zručností, dokonalou kresbou a charakteristickou barevností. Neodmyslitelnou součástí jeho tvorby je rovněž krajinářská fotografie. Výstava v Horácké galerii byla připravena ve spolupráci s Oblastní galerií Vysočiny v Jihlavě. Představuje výběr z díla A. Podlouckého v celé jeho šíři, návštěvník má možnost zhlédnout kromě typických přírodních scenérií, interiérů kostelů, zátiší či portrétů rovněž díla s civilistními náměty – noční městské ulice, nádraží, železnice. V instalaci je připomenuta také autorova fotografická tvorba.

Vladimír Šindler – Moje Vysočina

10. listopadu 2011 - 8. ledna 2012

Vladimír Šindler (1891 – 1961) vystudoval učitelský ústav a učitelskému povolání už zůstal věrný. Ve volných chvílích se nejprve věnoval malbě a grafickým technikám - svými dřevoryty a linoryty doprovodil několik desítek knih, od třicátých let 20. století soustavně také kresbě – nejraději tužkou, občas tuší a výjimečně tvrdými pastely. Věčnou inspirací se mu stala krajina Vysočiny, kde prožil tento obdivovatel Slavíčka nejdelší část svého života. Jeho kresby, často spíše kresebné studie, prozrazují výrazné výtvarné nadání a cit pro zobrazení milované a důvěrně známé krajiny jednoduchými obrysovými liniemi a černobíle šrafovanou plochou. Osamoceně stojící skupiny stromů, keře na mezích, pole s remízky, stromořadí u silnice se střídají s pohledy do vzdáleného prostoru krajiny. Do detailu propracované vynikají autentickým projevem a oscilací mezi romantismem a impresionismem.  Autor na každé kresbě poznamenal místo a čas, a tak můžeme dnes hovořit o kresbách V. Šindlera jako o výtvarném deníku.

Jiří Kubíček – Grafika

15. září - 13. listopadu 2011

Grafické práce i obrazy Jiřího Kubíčka jsou vizuálně jasné a srozumitelné, vyniká čistota linií, křivek, symbolických tvarů, geometrických konstrukcí, náměty jsou civilní, ilustrativní až dekorativní. Do černobílých kompozic se pomalu, ale stále častěji, vkrádá barva. Malíř neobvykle užívá průmyslových emailových barev, takže obrazy mají hladce sklivý, intenzivně barevný povrch. 

Jaromír Míčka – Fotografie

15. září - 13. listopadu 2011

Fotograf Jaromír Míčka nám dává nahlédnout svým objektivem pod hladinu tajemného světa podmořského i sladkovodního. Vydává se do někdy zvířené, zkalené vody, ale většinou do krystalicky čiré, skvostně průhledné „hydrosféry“. Míčka objevuje pro nás „suchozemce“ utajené  podvodní ráje, vybírá ty nejkrásnější pohledy a průhledy do království ticha pulsujícího překotným barevným životem.

Bohumír Komínek – Malba

1. září - 30. října 2011

Začal malovat v roce 1973, ve svých 29 letech, v době, kdy musel kvůli nevyléčitelné oční chorobě spojené s diabetes odejít do invalidního důchodu. Nikdy se neškolil v žádném výtvarném oboru, byl autodidakt. Používal, možná i záměrně, škálu studených barev – zelenou, modrou a fialovou, protože „diabetici tíhnou ke studeným barvám a svět mi nepřipadal příliš barevný“, řekl Komínek v rozhovoru pro Denní telegraf v roce 1996. Plochu plátna rozčlenil na přesně vymezené části, které samostatně vykrýval barvou, jako by byly od levého horního rohu nasvícené. Barevné přechody uvnitř jednotlivých plošek jsou plynulé, od nejsvětlejšího odstínu po nejtmavší, takže jasně ohraničené části této malby působí jako konkávní či konvexní tělesa. Snové pocity neskutečna umocňují chybějící stíny. Jedním ze čtyř tématických okruhů, kterým se malíř věnoval, byl hlinecký Betlém, kolonie unikátních lidových dřevěných staveb, kterou Komínek za pomoci přátel zachránil před demolicí. Bohumír Komínek stvořil ve svých dílech svět, kde lidé, krajina, domy, stromy, zvířata, rostliny i věci patří k sobě, a proto je maloval stejným způsobem. Dílo malíře Bohumíra Komínka se uzavřelo v roce 1999, kdy ho přemohla zákeřná nemoc.

Miroslava Zychová - Ze sešitu

1. září - 16. října 2011

Malířskou část tvorby Miroslavy Zychové jsme poznali při výstavě nazvané Věcí vidění, instalované v Horácké galerii v roce 2008. Malířka vnímá obyčejné věci jako součást lidského života, svědky životních dějů, tajemné objekty, žijící vlastním životem. Letošní výstava mapuje její ranou tvorbu - kresby, které vznikly ještě před jejím vstupem na Akademii výtvarného umění v Praze. Tyto kresby jsou motivovány pocitem vymanit se ze stereotypu  denodenních běžných situací, jsou rozvrstveny do mnoha dějových linií, pořadí jednotlivých epizod nehraje roli. Každý předmět, vztah i situace mají svůj život a přesto musí koexistovat, aby kresbou předávaná informace byla úplná. Zychová o svých raných kresbách s despektem říká: “…..vždyť jsou to jenom čmáranice v sešitě….“, a opravdu se zdá, že tyto kresby vznikaly bezděčně jako vedlejší produkt při náhodných krátkých chvílích odpočinku, kdy hlavou běží záznam celého dne, oči se zahledí mimo prostor a čas a ruka samovolně „čmárá“ na list papíru – jednotlivé fragmenty kresby se vrství na sebe bez valného pořádku a smyslu. Když očistný rituál proběhne, hlava se zbaví balastu a výsledkem zamyšlení je kresba plná života.

Václav Hradecký - Forte fortissimo (kreslený humor)

7. července - 28. srpna 2011

Václav Hradecký vystudoval sociologii a filozofii, ale má i další „kvalifikaci“, kterou dostal do vínku – pozorovací talent. Nevtíravé, jemné a inteligentní kreslené vtipy na téma mezilidských vztahů vznikly záznamem jeho zkušeností nejen jako studovaného sociologa, ale i jako vnímavého pozorovatele životních peripetií. Václav Hradecký oplývá ještě jedním talentem: miluje hudbu, je vášnivým hráčem na violu. Hudební prostředí mu nabízí další nepřeberné množství námětů ke zpracování a Václav Hradecký je zachycuje v citlivé a jemné zkratce; jako corpus delicti poslouží kniha kresleného humoru s hudební tématikou Forte fortissimo. 

Oldřich Štěpánek – Objekty

27. května - 2. října 2011

Sochař a malíř Oldřich Štěpánek pracuje nejprve s figurální plastikou a dřevěnými solitéry inspirovanými přírodními motivy. Složitou technikou navařování zpracovává ocelové medaile, věnuje se olejomalbě abstraktních krajin. V zámeckém sklípku Horácké galerie se představí hravými reliéfními objekty a menšími komorními plastikami, které demonstrují vztahy a konfrontace živých organismů s technikou. 

Miroslav Štolfa - Černobílé elegie

19. května - 28. srpna 2011

Výtvarné zamyšlení brněnského rodáka Miroslava Štolfy nad vztahem člověka a techniky. Štolfa vypaluje znamení civilizace a industrializace do svých kreseb a maleb. Zaznamenává pomalé vrůstání techniky do života člověka a s obavami sleduje, jak technika ovládá myšlení a konání člověka. Umělec se oprošťuje od zobrazování reálných a konkrétních věcí, síla jeho imaginace lehce překračuje hranice mezi oběma světy – mezi světem člověka a světem techniky.

Jindřich Růžička – Za horizont paměti

29. dubna – 28. srpna 2011

Soubor vystavovaných děl Jindřicha Růžičky představuje výběr z tvorby posledních třiceti let. Umělcovým stěžejním tématem je město. Město jako rozpínající se organismus, jehož život kypí v žilách ulic, vzpíná se do strmých výšek budov. Některé části města z přirozených příčin pomalu odumírají, uvolňují místo pro nové vzepětí života. Všechny atributy života města se promítají do Růžičkovy tvorby - obrazů, kreseb, grafik a fotografií.

Pavel Petrov – Vyznání (fotografické ilustrace)

15. března – 24. dubna 2011

Pavel Petrov, fotograf a grafik, je umělec s nevšedním viděním světa. Obdarován „jiným“ pohledem na realitu objevuje netušené souvislosti a zákonitosti v prostoru světa, harmonii, krásu a tajemství skrývající se pod povrchem věcí. Ostatními přehlížené nenápadné drobnosti přírody vnímá citlivým srdcem a vytváří z fragmentů přírodnin fantazijní kompozice, které ožívají na neobvyklých záběrech krajiny. Celek pak vybízí k úvahám o krásách přírody, smyslu a řádu bytí, o duchovní dimenzi našeho nitra.  

Bohumil Teplý - Stopy času

3. února - 8. května 2011

Sochař a medailér Bohumil Teplý objevuje krásu v poselstvích přírody, která se mu stala nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Odhalování tajemství přírody ho přivedlo k vědomí, že člověk i jeho výtvory, stejně jako kámen, vítr či voda, jsou součástí stejného světa. A svět Bohumila Teplého je plný znamení, stačí je jen vnímat. Vnímat dynamiku tekoucí vody, dynamiku letu ptáků i pádících koní. Nenapodobuje již stvořené, s přírodou nesoupeří, ale hledá podstatu zrodu, pohybu, napětí okamžiku. Hluboko v srdci jeho plastik zní tisíciletá ozvěna stvoření univerza.  

Jaroslav Šerých – Pohádkové ilustrace dětem světa

13. ledna – 17. dubna 2011

Havlíčkobrodský rodák Jaroslav Šerých už při studiu na AVU v Praze inklinoval nejvíce ke grafice, k níž, zejména k litografii, se stále vrací. Pro své ilustrace používá Šerých převážně kombinovanou grafickou techniku – litografický kámen, na který kreslí štětcem. Přesto je stále především malířem - malba a kresba jsou dominantní složkou v jeho tvůrčím usilování. Touží vyjádřit nerozlučitelnost člověka a světa, nedělitelnost lásky, ve které byli oba stvořeni. V jeho tvorbě docházelo a dochází k posunům, nejsou to posuny v obsahu sdělení, ale změny ve vyjádření výtvarném – rozvrstvení, překrývání, zesilování či utlumení výrazu. A tak po padesáti letech, kdy se pohybuje po výtvarné scéně, dospěl autor k vlastnímu nezávislému stylu. Jeho obrázky jsou plné života, člověčího porozumění, hřejivých jasných barev, dýchá na nás harmonie a naděje. Výstava v Horácké galerii představuje ilustrace pohádek evropských, indonéských, japonských, čínských…

 



Horácká galerie