Vyhledat v textu

Česky English
Drobečková navigace

Horácká galerie > Historie zámku

Historie zámku

Uvádí se, že koncem 14. století nechali páni z Lipé postavit v Novém Městě tvrz. Sídlit zde měl Jindřich i jeho syn, kroměřížský probošt Čeněk z Lipé. Existenci tvrze nicméně žádná přímá písemná zmínka nedokládá. V devadesátých letech 15. století připojil novoměstské panství ke svému dominiu mocný Vilém z Pernštejna. Do malého městečka patrně Pernštejnové zajížděli jen výjimečně a neměli zde ani svého zástupce. Veškeré vrchnostenské záležitosti bylo možné řešit s úředníkem z hradu Pernštejna. V roce 1588 prodal Jan z Pernštejna zadlužený novoměstský díl Vilému Dubskému z Třebomyslic, jenž zde pravděpodobně působil už o rok dříve. V kupní smlouvě uvedená položka ,,zámek pustej a již nově vystavenej“ dokládá existenci zámecké budovy. Po změně správního členění ji nechali postavit Pernštejnové v druhé polovině 16.století jako sídlo nově dosazeného úředníka  a přechodný „trezor“ pro kontribuční dávky. Nevelký renesanční zámeček, vybavený jen tím nejnutnějším, byl za Viléma Dubského upraven do podoby odpovídající sídlu šlechtice. Ve stejné době vznikly v sousedství budovy hospodářského dvora a pivovar se sladovnou. Zkonfiskovaný Dubského majetek připadl po Bílé hoře kardinálu Františkovi z Dietrichsteina. Dietrichsteinské rodové znaky se objevily na  mnoha místech zámeckého interiéru. Kardinálův bratr Maxmilián pak novoměstský statek prodal hospodářskému radovi dietrichsteinských statků Šimonu Kratzerovi ze Šensperka. Objekt po letech opět sloužil jako feudální sídlo, tedy obydlí šlechtice, čemuž odpovídalo lepší a pohodlnější vybavení. Kratzer také nechal přistavět třetí křídlo raně barokního vzhledu. Při švédském tažení ve čtyřicátých letech 17. století vojáci zámek vyplenili a jeho majitele zastřelili. Dědicové odprodali panství knížeti Ferdinandu z Dietrichsteina. Odhadní cena velkostatku z té doby zhruba odpovídala dluhu, jenž měli Dietrichsteinové u Nadačního ústavu šlechtičen v Brně. Leopold z Dietrichsteina se tedy v roce 1699 rozhodnul umořit pohledávku postoupením novoměstského panství zmíněného ústavu. Zámek v Novém Městě tak byl využíván jako vzdálené a zřídka navštěvované letní sídlo představené a jejích hostů. Především zde ale úřadoval správce a další podřízený personál nadace. Jak se zámecké budovy dotkl velký požár města v roce 1723, není známo. Vzhledem k tomu, že představená Anna Konstancie Žalkovská z Žalkovic, ovdovělá svobodná paní Miniati di Campoli nechala v následujících letech zámek výrazně upravit a dostavět, lze předpokládat, že požár zámek poškodil stejně jako ostatní usedlosti  ve městě, důkazy o tom však nemáme. Barokní přestavba se týkala zejména vstupního západního křídla, kde byla zřízena domácí kaple. Ke křídlu bočnímu přibyla přízemní arkádová chodba. Roku 1874 došlo k výrazným úpravám v klasicistním stylu. Představená povolila stavbu sloupové síně a zahradního pavilonu v zámecké zahradě, zámecká střecha byla pokryta břidlicí a celé sídlo dostalo víceméně takovou podobu, v jaké ho můžeme spatřit dnes. Jednopatrová budova zámku představuje trojkřídlý útvar v podobě široce otevřeného písmene U, doplněný o hospodářské a administrativní budovy v bezprostřední blízkosti. Vzhledem ke svému využití nebyl zámek nikdy příliš reprezentačně vybaven. V majetku Ústavu šlechtičen zůstal do roku 1699 až do zestátnění po druhé světové válce. Od roku 1964 zde sídlí Horácká galerie.

 

Použitá literatura:
Nové Město na Moravě, Lucie Marková,vyd. Havlíčkův Brod, ISBN:978-80-904192-1-6