Vyhledat v textu

Česky English
Drobečková navigace

Horácká galerie > NEPOUŽITÉ > Výročí > Výročí 2014 > Otto Gutfreund

Otto Gutfreund

 

 

* 3.8. 1889  Dvůr Králové nad Labem

† 2.6. 1927  Praha

 

sochař

 

Narodil se 3. srpna 1889 ve Dvoře Králové nad Labem. V letech 1900 až 1903 studoval na Obecném gymnasiu Františka Josefa I. ve Dvoře Králové nad Labem. Poté absolvoval Keramickou školu v Bechyni a v letech 1906 až 1909 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, ve všeobecném a speciálním oddělení pro figurální a ornamentální modelování u profesora Josefa Drahoňovského.

Zaujat výstavou Emila Antoina Bourdella v Praze v roce 1905, odjel do Paříže, kde od roku 1909 studoval na Grande Chaumiere (do 1910) u Bourdella. V Paříži se poznal s Rodinem a zajímal se o středověké sochařství. Po návratu  do Prahy se stal členem Skupiny výtvarných umělců. Od náznaků primitivismu (Cihláři, 1909, reliéf, Národní galerie, Praha) přechází kolem roku 1910 na pozice expresionismu (Úzkost, 1911, Národní galerie, Praha) a vzápětí kubismu. Součástí jeho tvorby je řada kreseb, které nejsou jen doplňkem sochařského díla, ale samostatným řešením problémů od expresionismu ke kubismu. Plastiky kolem roku 1911 – 12 mají většinou existenciální obsah již zdůrazněním námětu (Hamlet, Don Quijote, Job), většinou ztvárňují figuru v kubo-expresionistickém pojetí (Hlava Viki, 1913, Národní galerie, Praha). V letech těsně před a v průběhu 1. světové války Gutfreund rozvinul plně kubistické pojetí v sochařství (Ležící žena, 1912 – 13, Národní galerie, Praha; Cellista, 1912 – 13, Národní galerie, Praha), dostávaje se až k pomezí konstuktivismu (dřevěné plastiky z roku 1916) či mechanického figurativismu předjímající estetiku Bauhausu (kresby 1913 – 16). Spolu s Emilem Fillou byl prvním sochařem, který důsledně uplatnil kubistické principy prolínání objemu do prostoru v sochařství, a to i ve světovém kontextu, ovšem vždy s jakýmsi metafyzickým podtextem. V roce 1914 se při pobytu v Paříži setkal s Picassem, Grisem, Apollinairem i Kahnweilerem. Po vyhlášení 1. světové války se přihlásil do cizinecké legie a zúčastnil se bojů, 1915 až 1918 byl internován. Po skončení války byl v Paříži, v roce 1920 se definitivně vrátil do Prahy. Stal se členem SVU Mánes a v roce 1926 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze.

Po návratu do Čech se jeho tvorba orientovala na sociální civilismus v primitivisticky figurálně orientovaném pojetí. Vytvořil řadu terakot, jež polychromoval. Nevyhnul se ani monumentálním realizacím (pomník Babičky v Ratibořickém údolí, sousoší Rodina). Ke kubismu se opět vrátil až těsně před smrtí v purističtější podobě (Sedící, 1927, Národní galerie, Praha). Gutfreund přinesl nejen do českého, ale i světového sochařství novou problematiku, tj. kubismus, a to stále viděnou prizmatem symbolismu přelomu století a podbarvenou tíhou českého prostředí. I když je vývojový zlom po roce 1918 velký a návrat k variacím realismu neočekávaný, i v tomto pojetí vytvořil díla dobově zcela příznačná pro počáteční, trochu euforické a trochu sentimentální ovzduší počátků republiky. Puristické sochy těsně před smrtí naznačovaly možný vývoj k čisté plastice, vyvěrající z plastických zákonů kubismu. Velmi cenné jsou Gutfreundovy teoretické úvahy o sochařství, ukazující vazbu s tradicí, především středověkem a renesancí (Donatello).

V červnu roku 1927 nešťastně utonul ve Vltavě.

Horácká galerie vlastní ve svých sbírkách sousoší Rodina, Hlavu ženy a Dívčí hlavu s rozevlátými vlasy.

 

Výstavy (výběr)

1912    Umělecká výstava v Obecním domě, Praha

1912    2. výstava Skupiny výtvarných umělců, Obecní dům, Praha

1913    Skupina výtvarných umělců, Goltz-Salon Neue Kunst, Mnichov

1913    3. výstava Skupiny výtvarných umělců, Obecní dům, Praha

1913    Skupina Prag, Galerie Der Sturm, Berlín

1914    Výstava Skupiny výtvarných umělců, Lipsko

1914    4. výstava Skupiny výtvarných umělců, Obecní dům, Praha

1920    53. členská výstava SVU Mánes, Praha

1921    Tvrdošíjní a hosté, 3. výstava, Praha, Brno, Košice

1921    54. členská výstava SVU Mánes, Praha

1921    62. výstava SVU Mánes – vánoční trh, Praha

1924    Exposition de l´Art Moderne Tchécoslovaque, Paříž John Levy Galleries, Paříž

1924    81. výstava SVU Mánes – vánoční trh, Praha

1926    105. výstava SVU Mánes, Praha

1926    Internationale Kunstausstellung, Drážďany

1927    Europäsche Kunst der Gegenwart, Hamburg

1930    Sto let českého umění 1830-1930, SVU Mánes, Praha

1934    Kresby a drobné plastiky Otto Gutfreunda, SVU Mánes, Praha

1937    Výstava 50 let Mánesa, Praha

1937    Mezinárodní výstava umění a technik v Paříži, čs. pavilón J. Krejcara

1947    Výstava obrazů a soch z majetku hl. města Prahy, Národní galerie, Praha

1947    Exhibition of Czehcoslovak Modern Art, Velká Británie

1949    Nykyaikaista tshekkoslovakialaista taidetta, Atheneumin Taidekekoelmat, Helsinky

1958    50 Ans d´Art Moderne, Palais International des Beaux-Arts, Brusel

1962    Expozitia de arta plastica Cehoslovaca – Sec. XIX.-XX., Bukurešť

1966    Paris-Praque 1906-1930, Musée National d´Art Moderne, Paříž

1967    Sbírka českého sochařství, Národní galerie v Praze, zámek Zbraslav

1971    Češka skulptura 20 vijeka, Umjetnička galerija BIH, Sarajevo

1980    Gutfreund: Cubist Drawings 1912-1919, Londýn

1987    SVU Mánes – výstava k 100. výročí založení, síň Mánesa, Praha

1990-1991 České umění v sametové revoluci, Nassau County Museum of Art, New York

1994    Mánes Mánesu, Výstavní síň Mánesa, Praha

 

 

Odkazy

http://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Gutfreund

http://creativoas.cz/autori/21-otto-gutfreund/

 

 

Zdroje

http://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Gutfreund

 

Otto Gutfreund: [katalog výstavy, Praha 14.12.1995-14.4.1996. [Praha: Národní galerie, 1995]. 351 s. ISBN 80-7035-098-9.

 

Toman, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 1. 5. opr. vyd. Praha: Ivo Železný, 2000. 605 s., 218 s. ISBN 80-237-3633-7.