Antonín Slavíček
* 16. 5. 1870 Praha
† 1. 2. 1910 Praha
malíř
Narozen v rodině Jana Slavíčka, hospodářského správce Vysokého učení polytechnického v Praze. Měl dvě sestry a staršího bratra, který však zahynul spolu s matkou ještě ve Slavíčkově útlém věku. V letech 1881 až 1885 Antonín studoval na reálném gymnáziu v Praze a soukromě se učil malovat u malíře Emila J. Laufra. V letech 1886 až 1887 pobýval v Mnichově a věnoval se studiu v galeriích. V roce 1887 se vrací zpět domů a zapisuje se na Akademii výtvarných umění v Praze do třídy profesora Julia Mařáka. Studia přerušil v roce 1889 a vstoupil na krátký čas do benediktinského kláštera v Rajhradě na Moravě. V roce 1892 se stal členem Umělecké Besedy, kde setrval do roku 1897. V roce 1894 vstoupil opět do školy profesora Mařáka, kde zůstal až do roku 1898. Pracoval velmi intenzivně a pravidelně se účastnil všech exkurzí do míst v okolí Prahy, z nichž nejčastějším a nejoblíbenějším byla Okoř.
V roce 1895 se Antonín Slavíček oženil s Bohumilou Brynychovou z Bylan u Kutné Hory a v roce 1896 se mu narodila dcera Eva, která se později vdala za Rudolfa Medka a narodili se jim synové Mikuláš (malíř) a Ivan (hudební teoretik). Z tohoto manželství se dále narodili synové Jan (také malíř) a o rok později syn Jiří.
První Slavíčkovo vrcholné období je ohraničeno lety 1895 až 1901. V té době vznikaly obrazy velkých formátů přitakávající životu v radosti z krásy slunce prozařujícího korunami stromů, z odrazů světla ve vesnickém potoce, z krásy kvetoucích luk a stromů. Jejich protiváhou byla půvabná melancholická plátna podzimního zmaru, barevných harmonií uvadajících listů v březnovém lese a mlhavých rán.
Po smrti Julia Mařáka vedl prozatímně krajinářskou školu, profesura mu však nebyla udělena. Od roku 1901 po dva roky procházel osobní krizí způsobenou neuznáním jeho pedagogických schopností. Ztratil tak naději na pravidelný profesorský příjem, který by mu umožnil nerušenou práci. Jeho krize však měla ještě další důvod, Slavíček svým geniálním výtvarným instinktem vytušil, že to, co nalezl v období první zralosti, nelze donekonečna rozvíjet bez nebezpečí opakování a uměleckého ustrnutí. I v tomto období namaloval řadu vynikajících obrazů, především z Prahy a z krajiny kolem Hostišova.
V roce 1903 začal zajíždět do Železných hor a na Českomoravskou vysočinu. Mezi lety 1903 – 1905 jezdil každý rok na mnoho měsíců do Kameniček, kde se završuje jeho druhé vrcholné období. Paralelně s tím vzniká v Praze řada obrazů staré Prahy, jíž věnoval svou pozornost v následujících letech. Jeho vztah k rodnému městu byl manifestován bezpočtem drobných i větších obrazů, které řadíme k malířským skvostům té doby. V létě 1909 byl raněn mrtvicí a na počátku roku 1910 dobrovolně odešel ze života, protože poznal, že se již nikdy úplně neuzdraví. V posledních letech maloval ještě řadu obrazů intimního ražení – kosatce, pivoňky, krajiny, mezi nimiž vynikají barevnou i životní krásou poslední nedokončené obrazy z Německé Rybné.
Slavíček patřil mezi největší osobnosti generace devadesátých let 19. století. Ve svém díle poslechl svůj geniální výtvarný instinkt a vytvořil si osobitý styl inspirovaný impresionismem. Nikdy však nepřijal do důsledků estetiku impresionismu. Věren české tradici chtěl, aby obraz vypovídal o něčem více než jen o okouzlení zraku. Jeho předčasná smrt byla tragickým ochuzením českého umění na počátku 20. století.
Dílo Antonína Slavíčka je zastoupeno ve sbírkách veřejných i soukromých např. Národní galerie v Praze, Západočeské galerie v Plzni, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Moravské galerie v Brně, Galerie umění Karlovy Vary, Galerie výtvarného umění v Náchodě a jinde. Horácké galerie v Novém Městě na Moravě vlastní obraz z roku 1906 s názvem Chalupy v Kraskově.
Výstavy
1892 Umělecká beseda
1897 Rudolfinum, Praha
1897 Künstlerhaus, Vídeň
1898 S.V.U. Mánes
1900 Moskva
1900 Petrohrad
1901 Souborná výstava Galerie Miethke, Vídeň (společně s Maxem Švabinským)
1901 Berlín
1904-1905 Souborná výstava S.V.U. Mánes v Praze
1910 Posmrtná výstava, Mánes, Praha
1921-1922 Mánes, Praha
1932 Mánes, Praha
1945 Obrazárna Pražského hradu
Zdroje
Slavíček, Antonín, Brabcová, Jana A. a Hlaváčková, Miroslava. Antonín Slavíček 1870-1910. [Praha]: Gallery, 2004. 103 s. ISBN 80-86010-74-0.
Slavíček, Antonín. Antonín Slavíček: 1870-1910: [Katalog výstavy Městského kulturního střediska Kladno, srpen-říjen 1986]. Kladno: Městské kulturní středisko Kladno, 1986. Nestr., čb. reprod.
Slavíček, Antonín. Antonín Slavíček: Kameničky: 7. května - 31. srpna 2014 Východočeská galerie v Pardubicích, 11. září - 9. listopadu 2014 Galerie umění Karlovy Vary. V Pardubicích: Východočeská galerie, [2014]. [60] s. ISBN 978-80-85112-78-8.
http://www.rodon.cz/zivotopisy-umelcu/Slavicek-Antonin-65