Jaroslav Panuška
* 3. 3. 1872 v Hořovicích
† 1. 8. 1958 v Kochanově u Světlé nad Sázavou
malíř, kreslíř, ilustrátor
Jaroslav Panuška se narodil v Hořovicích, kde jeho otec František působil jako geometr u evidenčního katastru. V letech 1876-1880 žije rodina v Proseči u Skutče, v roce 1880 se stěhují do Prahy. V letech 1883-1887 studuje Panuška na smíchovském gymnáziu. Tady se také začne projevovat jeho výtvarné nadání – s oblibou kreslí podle obrázkových časopisů a knih, hlavně výjevy z bitev. V roce 1889 podnikne cestu do Drážďan a Mnichova a na podzim vstupuje na Akademii výtvarných umění v Praze do speciálky figurální malby prof. Maxmiliána Pirnera. V červnu 1890 načas opouští akademii a odjíždí za otcem na Balkán, kde maluje romantické krajinné motivy. Po roce se vrací zpátky do Prahy a počátkem roku 1872 se dává podruhé zapsat na akademii. Tentokrát do krajinářské speciálky prof. Mařáka. Tu na rok přeruší kvůli jednoleté vojenské službě, v roce 1897 znovu vstupuje do Mařákovy školy a zůstává do jara 1898. V letních měsících roku 1898 opět podniká cestu na Balkán a do Benátek. V tomto roce se také stává členem „Mánesa“.
Panuškovo rané dílo je plné rázovitých postav, strašidel, upírů, umrlců, čarodějnic, duchů a ďáblů. Za pozornost stojí cyklus kreseb nazvaný „Ztracené existence“ (1900), olejomalba „Umrlec si jde v noci pro svoji lebku“ (1897), „Dušičky“ (olej, 1901), „Mor“ (kombinovaná technika, 1903) a další. V roce 1900 se stává členem Jednoty výtvarných umělců. Zároveň v tomto období kreslí pohádkové výjevy a ilustrace k českým pohádkám K. J. Erbena a Václava Říhy. Rané Panuškovo dílo působí strašidelně, morbidně a doboví výtvarní kritici jej označují jako dekadentní. Počátkem 20. století je ovlivněn romantismem a ve velké míře maluje, podle vlastního odhadu nejméně stovku obrazů a obrázků zřícenin, tvrzí, hradů a zámků Čech, Moravy i Slovenska – buď jejich současný stav, nebo rekonstrukci dle vlastních představ. Některé maloval i vícekrát, např. hrad Lipnice. „Hrad Lipnice v 16. století“, „Obléhání Lipnice Švédy“, „Lipnice před požárem v r. 1869“ a další.
V roce 1907 nastupuje cestu impresionismu, olej „Cikánky u ohně“ (1907), opět maluje hrady, staropražské motivy, krajinomalby, historické a prehistorické náměty. Kolem r. 1920 začíná malovat akvarelem a kvašem sérii pohledů na hrady a zámky jednotného rozměru na anglickém kartonu. Soubor čítá asi 60 ks a končí přibližně v polovině 30. let. Současně tvoří ve stejném provedení i několik obrázků, kde do prostředí starých hradů nebo krajiny s dominantou hradu umístil hrůzostrašné a strašidelné motivy jako „Jak se popravovalo v Ružomberoku – narážení na kůl“, „Lámání kolem“, „Snímání oběšence“, „Havrani na šibenici“, „Sebevrah“ apod. Ve 20. letech 20. století kromě impresionisticky laděné krajinomalby začíná malovat malby a kresby ze slovanského dávnověku.
V roce 1922 si najímá v Kochánově u Světlé nad Sázavou domek, kde tráví spolu se svou rodinou celé léto. O rok později zakoupil v Kochánově pozemky i s lesem a polnostmi a začal stavět selskou usedlost s hospodářstvím. V prvním poschodí si zařídil malířský ateliér. Není známo, kdy přesně přišel Panuška na Vysočinu, ale už od roku 1915 pravidelně začal jezdit do Lipnice a přivedl sem také Jaroslava Haška, jehož podobiznu několikrát kreslil (naposledy na smrtelném loži). V roce 1926 se Panuška i s celou rodinou natrvalo stěhuje do Kochánova, kde žije až do konce života. Maluje krajinu Vysočiny, nejvíce okolí Lipnice, Světlé, pod Melechovem, v okolí Kochánova, např. „Krajina pod Lipnicí“, (olej 1926), „Podzimní Vysočina“, (olej 1928), „Od Melechova“, (olej 1932), „U Kochánova“, (olej 1935). Ve třicátých letech zajíždí několikrát na Jadran, kde se v malbě věnuje středomořským námětům, maluje např. „Moře u Mlinů“, „Od Dubrovníka“, „Z Jadranu“ a další.
Panuškovo rozsáhlé malířské dílo můžeme rozdělit do dvou tvůrčích oddílů, které se na první pohled tematicky dosti odlišují. První část jeho tvorby bychom mohli nazvat Panuška – fantasta; jsou to jeho „dekadentní“ práce z konce devatenáctého a počátku dvacátého století. To je tvorba známá a divácky velmi atraktivní. Druhou, všeobecně méně známou a upozaďovanou část jeho díla, lze označit termínem Panuška – archeolog a krajinář. Zde se projevuje Panuškův zájem o minulost a její stopy v krajině, který byl v jeho díle přítomný už od počátku, ale zviditelňuje jej až v prvním desetiletí dvacátého století. Této poloze se pak věnuje po zbytek svého života.
Malířské tvorbě se věnovali i Panuškovi synové Jaroslav a Vladislav.
Dílo Jaroslava Panušky je zastoupeno ve sbírkách NG v Praze, ČMVU v Praze, MG v Brně, Oblastní galerie vysočiny v Jihlavě, MU v Olomouci, Západočeské galerie v Plzni, AJG v Hluboké nad Vltavou, GVU v Ostravě a dalších. Také Horácká galerie má ve svých sbírkách jeden obraz, v ukázce tempera na kartonu s názvem Jaro.
Ceny
1955 – 2. 7. jmenován zasloužilým umělcem
1910 – poř. Klub pro České Pojizeří, Mladá Boleslav
1910 – Městské průmyslové muzeum, Hradec Králové
1919 – Topičův salon, Praha
1925 – Lázně Velichovky
1926 – Rubešova galerie, Praha
1932 – Obecní dům, Praha
1933 – Městské průmyslové muzeum, Hradec Králové
1939 – Městský osvětový výbor, Německý Brod
1951 – Světlá nad Sázavou
1959 – Krajský vlastivědný ústav, Krajská galerie Vysočiny Jihlava
1972 – Galerie výtvarného umění, Havlíčkův Brod
1978 – Východočeská galerie, Pardubice
1983 – Galerie výtvarného umění Havlíčkův Brod a Lipnice nad Sázavou
2013 – Galerie výtvarného umění Havlíčkův Brod
Účast na společných výstavách (výběr)
1898 – I. a II. výstava „Mánesa“ Praha, Topičův salon
1900 – Krasoumná jednota, Praha
1905 – „Mánes“ a Pražský salon, Praha
1906 – výstava rakouského umění v Londýně
1908 – Jubilejní výstava Pražské obchodní komory, Praha
1911 – „Krajinská výstava severovýchodní Moravy“, Příbor
1914 – Obecní dům, Praha
1918 – „Výstava obrazů“, Štramberk
1920 – „Jarní umělecká výstava“, Olomouc
1929 – „Mařák a jeho škola“, Obecní dům Praha
1932 – Jednota umělců výtvarných, Vídeň
1938 – Rubešova galerie, Praha
1966 – Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou
1974 – Krajská galerie Hradec Králové
1978 – Galerie výtvarných umění Havlíčkův Brod
1984 – Mathildenhöhe Darmstadt
Seznam ilustrovaných knih
1908 – Šlejhar, Josef, K.: Povídka z výčepu
1901 – Nováková, Teréza: Děti čistého živého
1905 – Říha, Václav: Letní noc
1907 – Herben, Jan: Hostišov
1908 – Nováková, Teréza: Drašar
1908- Machar, Josef Sv.: Boží bojovníci
1918 – Štorch, Eduard: Lovci mamutů
1923 – Poe, Edgar Allan: Dobrodružství Artura Gordona Pyma
Ex libris
Jaroslav Hašek, Jiří Jokl, Josef Kolář
Zdroje:
Malá, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2002. X., Nov-Pat. Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2002. 359 s. Prameny a dokumenty. ISBN 80-86171-15-9.
Panuška, Jaroslav. Jaroslav Panuška: 1872-1958: Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, 14.12.2012-3.2.2013. V Havlíčkově Brodě: Galerie výtvarného umění, 2012. 108 s. ISBN 978-80-904726-6-2.
Boučková, Jitka. Jaroslav Panuška. Pardubice: Východočeská galerie, 1978. 71 s.
Panuška, Jaroslav. Jaroslav Panuška: (1872-1958). Praha: České muzeum výtvarných umění, 1994. 55 s. ISBN 80-7056-024-X.