Vyhledat v textu

Česky English
Drobečková navigace

Horácká galerie > NEPOUŽITÉ > Výročí > Výročí 2017 > Josef Mařatka

Josef Mařatka

 

josef mařatka.jpg

* 21. 5. 1874 Praha

† 20. 4. 1937 Praha

sochař

 

Josef Mařatka studoval nejdříve na Uměleckoprůmyslové škole v Praze ve všeobecné škole modelování u profesora Celdy Kloučka (1889-1892), poté u profesora Josefa Václava Myslbeka na speciální škole sochařství (1892-1895) a na Akademii výtvarného umění (1896-1898).

Prvním samostatným dílem jsou jeho Ledaři na Vltavě (1900), za něž získal Hlávkovo stipendium, které mu umožnilo cestu do Paříže. Byl přijat do ateliéru  Augusta Rodina, u něhož zůstává až do roku 1904. V roce 1902 uspořádal se spolkem Mánes první soubornou Rodinovu výstavu v Praze.

V roce 1904 se vrací do Prahy, kde spolupracuje se Suchardou na pomníku Palackého. V letech 1908-1909 opětovně navštěvuje Paříž, kde dokončuje pomník Santose Dumonta a zprostředkovává v roce 1909 pražskou výstavu Émila Antoina Bourdella. V roce 1912 Mařatka podniká studijní cestu po Itálii, kam se v průběhu dalších let stále rád vrací.

V roce 1920 je jmenován řádným členem Société Nationale des Beaux Arts v Paříži a v témže roce i profesorem figurálního sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Později se stává profesorem speciálky volné plastiky.

K řadě jeho drobných plastik patří též série studií lidských končetin (ruce, nohy). Po roce 1910 se vrátil ke klasické modelaci (Inteligence, 1910) a sochy pro Novou radnici v Praze (1911-1912). Modeloval řadu vynikajících portrétů předních osobností české kultury, například Antonína Dvořáka, Hanu Kvapilovou, Antonína Slavíčka (1910) aj.

Mařatka zároveň pracoval na oficiálních zakázkách, z nichž vyniká nacisty poničený pomník Pomník vítězným synům v Praze z let 1929-1932.

Vystavoval doma i v zahraničí, například ve Vídni, Drážďanech, Paříži, Petrohradě, Benátkách, Lublani, Ženevě, Bělehradě, Varšavě, Brně, Praze a jinde.

HG spravuje část pozůstalostního sochařského souboru. V expozici jsou v současné době vystaveny bronzové podobizny Antonína Dvořáka (1907) a Hany Kvapilové (1908-1909).

 

 

 

Mařatka_3a.jpg

Na obrázku studie k nerealizovanému pomníku Bílá hora z let 1910-1914. Součástí patinovaného sádrového návrhu je text: Poutníče, dones pozdrav náš milené Vlasti na březích Vltaviných a zvěstuj tam bratřím my že tuhle mrtvi ležíme, umřivši rádi v zápasu za Svobodu světa v naději jisté, že svět nedá zahynouti nám ni budoucím. Nezapomínejte našich sirotků.

 

 

Ceny

1928 – I. cena Akademie věd a umění v Praze

1934 – Katzova cena

 

Odkazy

http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Ma%C5%99atka

 

Zdroje

Churaň, Milan et al. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. 1. vyd. Praha: Libri, 1994. 687 s. ISBN 80-901579-5-5.

Masaryková, Anna. Josef Mařatka. Praha 1958, SNKLHU

MAřatka, Josef . Vzpomínky a záznamy , Praha 1987, Odeon

Toman, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 2. 5. opr. vyd. Praha: Ivo Železný, 2000. s. 219-782, 224 s. ISBN 80-237-3633-7.

Kesner, Ladislav. Josef Mařatka (1874-1937): sochy: u příležitosti 60. výročí úmrtí = Josef Mařatka (1874-1937): Plastiken: anläßlich des 60. Todestages. [Praha]: Galerie Miro, [1

Tomeš, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. II. díl, K-P. V Praze: Paseka, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-248-1.