Česky English Deutsch
Drobečková navigace

Horácká galerie > NEPOUŽITÉ > Výročí > Výročí 2017 > Ludmila Jiřincová

Ludmila Jiřincová

Ludmila Jiřincová.jpg

* 9. 5. 1912 Praha

† 22. 1. 1994 Praha

grafička, malířka, ilustrátorka

 

V letech 1924-1934 navštěvovala soukromou školu Rudolfa Vejrycha v Praze, v roce 1935 studovala na Státní keramické škole v Praze a poté v letech 1935-1939 na Akademii výtvarných umění v grafické speciálce profesora Tavíka Františka Šimona. Od roku 1938 spolupracovala s litografem Oldřichem Eiseltem a měditiskařem Miro Pegrassim. Věnovala se převážně volné grafice (vytvořila přes 1200 grafických listů), ilustracím, exlibris, známkové a plakátové tvorbě, kreslenému filmu i malířství. Samostatně vystavovala od roku 1940 doma i v zahraničí. Byla členkou SVU Mánes, SČUG Hollar, dále Spolku přátel exlibris a drobné grafiky a Spolku českých bibliofilů.

Jiřincová  ve své tvorbě začínala přírodními a krajinářskými motivy z jižních Čech. Na počátku čtyřicátých let ilustrovala Pantoumy o lásce Jaroslava Seiferta a i později jeho verše často výtvarně doprovázela. Ludmila Jiřincová patřila k tzv. pokolení druhé světové války, které mělo vyhraněný humanistický postoj ke světu i životu. V roce 1944 vyšla obsáhlá kniha Živý třpyt (výbor z tvorby Karla Hynka Máchy se studií o básníkově životě a díle) Luisy Kasalické, kterou Jiřincová doprovodila 16 kresbami. Těmito ilustracemi vstoupila do sféry české knižní kultury jako osobnost již vyhraněná názorově i formálně. Máchu dokázala pochopit v celé jeho básnické podstatě. Dodnes je patrně jedinou ženou, která ilustrovala jeho dílo. Od té doby vytvořila rozsáhlé a výrazně osobité dílo malířské,  grafické i ilustrátorské, obsahově bohaté i hluboce lidské a zároveň vytříbené po stránce formální.

Ilustrovala více jak 300 knih. Spolupracovala s bibliofilskou edicí Lyry Pragensis. V sedmdesátých letech se přiklonila k figurální tvorbě, malovala ženy, převážně mladé, od roku 1980 se objevovaly ženy v konkrétní pracovní akci. Mezi nové námětové okruhy patřil motiv lodičky, který se v řadě děl opakuje jako imaginativní prvek lidské cesty, touhy i plavby životem.

Podílela se na grafickém řešení vydávaných skladeb Vítězslava Nováka, navrhovala obaly gramodesek (např. České pastorely Václava Trojana, Písně nelaskavé Petra Ebena a další). V grafických technikách nacházela nové možnosti: ilustrace k Villonovi (1951) vznikaly podle mezzotintové techniky – uhelný prach po celé ploše papíru vytírala plastickou pryží. V křídové litografii doplňovala vlastní postup zaleptáváním povrchu vyškrabáváním, vyhlazováním apod. Její početná tvorba exlibris vznikala v dřevorytu, suché jehle, litografii. V roce 1964 vytvořila animovaný film Slówce M v režii Jiřího Brdečky, který svým novátorským pojetím vešel do dějin jak české, tak světové animace a na festivalu v Bologni byl oceněn hlavní cenou.

Ludmila Jiřincová se zúčastnila mnoha výstav doma i v zahraničí, ilustrovala velké množství knih, převážně básnických sbírek a bibliofilských vydání. Lyrismus maleb, volných grafik a ilustrací Ludmily Jiřincové, je stejně jako jejich náměty a výtvarná podoba nezaměnitelný: kontrast světla a stínu, měkké objemy ženských a dívčích postav a hlav jak jsou známy ze stovek jejich listů, nejčastěji litografií a kombinovaných technik vytvářejí imaginativní náboj akcentující její křehkou poezii.

Ve své závěti odkázala Národnímu muzeu téměř celé zařízení svého ateliéru (historický nábytek, obrazy, grafika, knihovna, osobní předměty, národopisné sbírky, sbírka porcelánu a skla) s prosbou, aby vznikla stálá expozice, připomínající její život a dílo. Její přání Národní muzeum, ve spolupráci s městskou částí Praha 20, splnilo. Část uměleckých předmětů z ateliéru získala Národní galerie v Praze. Dále je její tvorba zastoupena v Oblastní galerii Liberec, veřejných i soukromých sbírkách. Jiřincová.jpg

Horácká galerie má ve svých sbírkách jediné dílo Ludmily Jiřincové - akvarel,  ilustraci ke knize Golf klubu.

 

 

 

 

CENY

1960      Praha, Nejkrásnější kniha – Aristofanes: Lysistrata

1964      New York, USA,  Cena za nejkrásnější knižní obálku (ke knize A.M. Tilschové Černá dáma)

1965      pět hlavních cen na mezinárodních filmových festivalech za kreslený film Slówce M, mj. hlavní cena v Bologni

1972      Praha, Nejkrásnější kniha 1971 – R. Lužík, Malované kvítí

1973      Bologna, Itálie, hlavní cena za ilustrace ke knize R. Desnose Zpěvobajky a květomluva

1973      cena MK ČSR za ilustrace ke knize Kamila Bednáře Cyrano z Bergeracu

1975      čestné uznání MK ČSR Nejkrásnější knihy '74 za ilustrace ke knize V. Mrštíka Pohádka máje

1982      obdržela titul Zasloužilá umělkyně

1983      čestné uznání Nejkrásnější knihy '82 za ilustrace ke knize J. Pilaře Zelená růže

 

Samostatné výstavy

1940      Praha, Mazáčova výstavní síň

1945      Praha, Galerie Josefa R. Vilímka

1946      Brno, Hudební a umělecká komůrka

1948      Zlín, Uměleckoprůmyslová škola

1949      Praha, Vilímkova galerie

1950      Praha, Hollar; Plzeň, Výstavní síň Sdružení západočeských výtvarných umělců; Klatovy, Městské muzeum

1951      Praha, Výstavní síň Melantrich; Ostrava, Dům umění

1952      Kutná Hora, Výstavní síň,; Hradec Králové, Dům umělců

1953      Praha, Hollar a Výstavní síň v Opletalově ulici

1957      Praha, Hollar

1958      Vysoké Mýto, Galerie; Praha, Výstavní síň Lidové demokracie

1962      Havířov, Výstavní síň; Praha, Smetanovo muzeum

1963      Ústí nad Labem, Klub přátel výtvarného umění

1965      Počátky, Městské muzeum; Linec, Rakousko, Galerie O. Bejvl

1966      Vicenza, Itálie, Galeria d´arte

1967      Praha, Malá galerie Čs. spisovatele; Praha, Galerie na Karlově náměstí

1970      Djakarta, Indonésie; Mohelnice, Muzeum

1971      Čáslav, Městské muzeum

1972      Praha, Klub školství a kultury

1973      Jičín, Galerie

1974      Strakonice, Muzeum; Ústí nad Orlicí, Divadlo

1975      Adamov, Výstavní síň; Cheb, Západočeské divadlo; Moravská Třebová, Muzeum

1977      Praha, Hollar; Pardubice, Východočeská galerie

1978      Mohelnice, Muzeum; Karlovy Vary, Knihkupectví a galerie Purkyně

1979      Praha, Výstavní síň

1981      Praha, Galerie V. Špály; Karlovy Vary, Galerie výtvarného umění; Plzeň, Západočeská galerie

1982      Klatovy, Muzeum; Litoměřice, Galerie výtvarného umění

1983      Litoměřice, Galerie výtvarného umění

1984      Čáslav, Muzeum; Liberec, Oblastní galerie; Gera, NDR, Galerie

1986      Skuteč, Muzeum; Praha, Galerie Fronta; Bratislava, foyer Slovenské filharmonie

1987      Náchod, Oblastní galerie výtvarného umění

2008 – 2011 Počernice, Chvalská tvrz (zapůjčeno z Národního muzea v Praze)

 

Kolektivní výstavy

Po druhé světové válce se Ludmila Jiřincová zúčastnila všech velkých výstav umění, pořádaných doma a řady reprezentativních souborů v cizině.

 

Použitá literatura

Malý, Zbyšek, ed. a Malá, Alena, ed. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-... Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998- . sv. Prameny a dokumenty. ISBN 80-86171-00-0.

Hlaváček, Luboš. Ludmila Jiřincová. 1. vyd. Praha: Odeon, 1991. 188 s. Umělecké profily; sv. 37. ISBN 80-207-0285-7.

Bouček, Vít. Ludmila Jiřincová: Výběr z grafického díla: Katalog výstavy, Pardubice, květen-červen 1977. Pardubice: Východočes. galerie, 1977. [16] s.

Jiřincová, Ludmila a Votočková, Růžena. Živý třpyt: máchovské ilustrace Ludmily Jiřincové: Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, duben-květen 1982. Litoměřice: Severočeská galerie výtvarného umění, 1982. [12] s.

 

Zdroje

http://www.epocernice.cz/kultura/102-chvalska-tvrz/276-pijte-se-rozlouit-s-expozici-maliky-ludmily-jiincove-na-chvalskem-zamku.html