Blog 19 Věry Staňkové: Začněte sváteční dny vernisáží 7.5. v Horácké galerii!

Datum konání:

6. 5. 2026

Datum ukončení:

13. 9. 2026

Vernisáž výstavy Dva póly života (7.5. v 17 hodin) nabídne osobní i umělecké setkání dvou žen - Češek, které ovlivnil život v Berlíně. Sochařka Ludmila Seefried-Matějková představí v Novém Městě na Moravě výběr ze své tvorby, především plastiky a kresby, fotografka Zuzana Richter je doplní fotokolážemi, které dodávají sochám Ludmily Seefried-Matějkové další rozměr. Nenechte si toto setkání ujít!

Ludmila Seefried-Matějková, Zuzana Richter
Archiv autorek

Obě autorky přislíbily účast na zítřejší vernisáži, i když to k nám mají poměrně „z ruky“. Ludmila Seefried-Matějková přijede z malé obce Drmoul nedaleko Mariánských Lázní, kde tvoří ve svém ateliéru poté, co se v roce 2015 natrvalo vrátila z Berlína do Čech, Zuzana Richter dodnes střídá Berlín s rodnou Prahou. Osobně se na ně moc těším, neboť u obou výtvarnic se jedná o „starou známost“.

Na první setkání s Ludmilou Seefried-Matějkovou si pamatuji zcela živě: psal se rok 1992, Ludmila se svým manželem Rainerem Maria instalovali výstavu Lídiných plastik a kreseb v brněnské Galerii Stará radnice (Dům umění města Brna) a mně vyslala redakce zpravodajství České televize, abych s ní natočila rozhovor o její první prezentaci v Československu po pádu železné opony. Myslím, že jsme si všichni vzájemně rychle padli do oka, a tak jsme si u červeného vína povídali ještě dlouho poté, co se vypnula kamera. V Lídě jsem objevila osobitou umělkyni se zajímavým životním příběhem a v Rainerovi prvního skutečného Evropana, který měl velké srdce, vesele míchal dohromady češtinu s němčinou a neřekl mi jinak, než „holka“. Tehdy přišlo i pozvání: „Přijeď se za námi podívat do Berlína, ukážu ti moje sochy.“

Pohled do novoměstské výstavy

Kdyby tehdy tušili, že já za rok opravdu přijedu! Ale oba splnili svůj slib. Několik dnů jsme objížděli ulice západního Berlína a Lída mi postupně představovala svoje realizace ve veřejném prostoru, hlavně ve čtvrtích Kreuzberg, Wedding, Spandau a Zehlendorf. Z dojmů a poznámek vznikla ještě za mého krátkého pobytu první verze scénáře k dokumentu, který jsme v roce 1994 zrealizovali – do Berlína jsme se vypravili ve čtyřech společně s režisérem Pavlem Jandourkem, kameramanem Jirkou Kovářem a asistentem kamery a řidičem v jedné osobě Michalem Pelouškem.

Pokud mne paměť neklame, Česká televize nás tehdy vybavila asi 400 markami na ubytování, ale protože pánové spali sportovně v ateliéru a mně poskytla domácí azyl Lída, utratili jsme ušetřené peníze za plošinu, kterou jsme si vypůjčili, abychom mohli natáčet záběry z výšky. Museli jsme však vyřešit problém, kde najít auto, které ji uveze, a nakonec nám pomohl můj kamarád, tehdy sloužící na britské vojenské základně v Berlíně jako kuchař. Jeho sousedé měli auto s koulí a dva víkendové dny s námi všichni popojížděli z místa na místo a také pro ně to byl neobyčejný zážitek. I proto v dokumentu, který je k vidění na novoměstské výstavě, můžeme například nahlédnout přímo do očí admirálovi, který se točí na přesýpacích hodinách na Admiralstrasse, anebo přes okna do ateliéru, ve kterém se před naším odjezdem potkala spousta přátel české i německé národnosti. Jestli mezi nimi byla už tenkrát i Zuzana Richter anebo zda jsme se díky Lídě potkaly už tenkrát, to už si nevybavuji, ale myslím, že k našemu setkání došlo o pár let později až v Praze. Nyní máme výjimečnou příležitost společné setkání zopakovat a nechat veřejnosti nahlédnout do uměleckých duší dvou žen, kterým se umění stalo osudem.

P.S. Až budete z výstavy odcházet, nezapomeňte pohlédnout do tváře sochy Otcův klobouk (1995). Figura v pánském kabátě, v pevném postoji, s ostrými rysy a pronikavým pohledem před vámi rozkryje škálu na první pohled protichůdných vlastností – totiž vnitřní síly a odhodlání na straně jedné a pokory i hluboké víry v duchovní svět na straně druhé.