Otto Gutfreund
* 3. 8. 1889 Dvůr Králové nad Labem
† 2. 6. 1927 Praha
sochař
Narodil se 3. srpna 1889 ve Dvoře Králové nad Labem. V letech 1900 až 1903 studoval na Obecném gymnasiu Františka Josefa I. ve Dvoře Králové nad Labem. V letech 1903-1906 studoval v keramickém ateliéru hrnčířského oboru na Škole výtvarného umění v Bechyni. Pak až do roku 1909 na pražské Uměleckoprůmyslové škole ve všeobecném a speciálním oddělení pro figurální a ornamentální modelování u profesora Josefa Drahoňovského. Tradiční studijní program však moderně smýšlejícímu umělci příliš nevyhovoval.
Významným bodem ve vývoji Gutfreundovy tvorby se stala jeho studijní cesta do Paříže, na kterou se vydal poté, co viděl výstavu francouzského sochaře E. A. Bourdella v únoru a březnu 1909 v Praze. Odjel hned v listopadu téhož roku a dal se zapsat do Bourdellových kurzů sochařství na akademii Grande Chaumière (do 1910). V Paříži poznával moderní svět umění, seznamoval se s díly průkopníků moderního sochařství, seznámil se s dílem Augusta Rodina, kterého obdivoval a také s českými umělci žijícími ve Francii (Kubišta, Matějček, Španiel). Po roce Gutfreund opouští pařížské prostředí a se svým přítelem Antonínem Matějčkem cestuje po západní Evropě, kde navštěvují světová muzea a galerie. Po této studijní cestě se vrací do Prahy plný uměleckých dojmů i osobních zážitků.
V této době se v Gutfreundově tvorbě objevuje expresionistický nádech. Snažil se dosáhnout smysluplnosti své práce novým pojetím umělecké tvorby. Námětem jeho prací se staly expresivně laděné biblické náměty (Job, 1911) nebo reliéfní podobizny (Autoportrét, 1911). Přímo osudovým je pro Gutfreunda setkání s Bohumilem Kubištou, které jej přivedlo na čelní pozici českého kubistického sochařství. Plastiky kolem roku 1911 – 12 mají většinou existenciální obsah již zdůrazněním námětu (Hamlet, Don Quijote, Job), většinou ztvárňují figuru v kubo-expresionistickém pojetí (Hlava Viki, 1913, Národní galerie, Praha). V letech těsně před a v průběhu 1. světové války Gutfreund rozvinul plně kubistické pojetí v sochařství (Ležící žena, 1912 – 13, Národní galerie, Praha; Cellista, 1912 – 13, Národní galerie, Praha), dostávaje se až k pomezí konstuktivismu (dřevěné plastiky z roku 1916) či mechanického figurativismu předjímající estetiku Bauhausu (kresby 1913–16). Spolu s Emilem Fillou byl prvním sochařem, který důsledně uplatnil kubistické principy prolínání objemu do prostoru v sochařství, a to i ve světovém kontextu, ovšem vždy s jakýmsi metafyzickým podtextem.
V roce 1911 se stal zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců, která vznikla na protest proti politice SVU Mánes. Součástí jeho tvorby je řada kreseb, které nejsou jen doplňkem sochařského díla, ale samostatným řešením problémů od expresionismu ke kubismu.
V roce 1914 se při pobytu v Paříži setkal s Picassem, Grisem, Apollinairem i Kahnweilerem. Tam ho také zastihlo vyhlášení 1. světové války. Gutfreund se dobrovolně přihlásil do armády a byl zařazen do cizinecké legie. Účastnil se bojů v Alsasku, Sommě, Champagni ad., 1915 až 1918 byl internován a v roce 1919 zcela propuštěn. Několik měsíců žil v Paříži a cestoval mezi Prahou, Dvorem Králové a Paříží, v roce 1920 se definitivně vrátil do Prahy. Stal se členem SVU Mánes a v roce 1926 byl ustanoven profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V tomto roce se také oženil s Miladou Lindnerovou.
Po návratu do Čech se jeho tvorba orientovala na sociální civilismus v primitivisticky figurálně orientovaném pojetí. Vytvořil řadu terakot, jež polychromoval. Nevyhnul se ani monumentálním realizacím (pomník Babičky v Ratibořickém údolí, sousoší Rodina). Ke kubismu se opět vrátil až těsně před smrtí v purističtější podobě (Sedící, 1927, Národní galerie, Praha). Gutfreund přinesl nejen do českého, ale i světového sochařství novou problematiku, tj. kubismus, a to stále viděnou prizmatem symbolismu přelomu století a podbarvenou tíhou českého prostředí. I když je vývojový zlom po roce 1918 velký a návrat k variacím realismu neočekávaný, i v tomto pojetí vytvořil díla dobově zcela příznačná pro počáteční, trochu euforické a trochu sentimentální ovzduší počátků republiky. Puristické sochy těsně před smrtí naznačovaly možný vývoj k čisté plastice, vyvěrající z plastických zákonů kubismu. Velmi cenné jsou Gutfreundovy teoretické úvahy o sochařství, ukazující vazbu s tradicí, především středověkem a renesancí (Donatello).
V červnu roku 1927 nešťastně utonul ve Vltavě.
V expozici Horácké galerie můžete vidět plastiku Rodina (patinovaná sádra, 1925).
Výstavy (výběr)
1912 Umělecká výstava v Obecním domě, Praha
1912 2. výstava Skupiny výtvarných umělců, Obecní dům, Praha
1913 Skupina výtvarných umělců, Goltz-Salon Neue Kunst, Mnichov
1913 3. výstava Skupiny výtvarných umělců, Obecní dům, Praha
1913 Skupina Prag, Galerie Der Sturm, Berlín
1914 Výstava Skupiny výtvarných umělců, Lipsko
1914 4. výstava Skupiny výtvarných umělců, Obecní dům, Praha
1920 53. členská výstava SVU Mánes, Praha
1921 Tvrdošíjní a hosté, 3. výstava, Praha, Brno, Košice
1921 54. členská výstava SVU Mánes, Praha
1921 62. výstava SVU Mánes – vánoční trh, Praha
1924 Exposition de l´Art Moderne Tchécoslovaque, Paříž John Levy Galleries, Paříž
1924 81. výstava SVU Mánes – vánoční trh, Praha
1926 105. výstava SVU Mánes, Praha
1926 Internationale Kunstausstellung, Drážďany
1927 Europäsche Kunst der Gegenwart, Hamburg
1930 Sto let českého umění 1830-1930, SVU Mánes, Praha
1934 Kresby a drobné plastiky Otto Gutfreunda, SVU Mánes, Praha
1937 Výstava 50 let Mánesa, Praha
1937 Mezinárodní výstava umění a technik v Paříži, čs. pavilón J. Krejcara
1947 Výstava obrazů a soch z majetku hl. města Prahy, Národní galerie, Praha
1947 Exhibition of Czehcoslovak Modern Art, Velká Británie
1949 Nykyaikaista tshekkoslovakialaista taidetta, Atheneumin Taidekekoelmat, Helsinky
1958 50 Ans d´Art Moderne, Palais International des Beaux-Arts, Brusel
1962 Expozitia de arta plastica Cehoslovaca – Sec. XIX.-XX., Bukurešť
1966 Paris-Praque 1906-1930, Musée National d´Art Moderne, Paříž
1967 Sbírka českého sochařství, Národní galerie v Praze, zámek Zbraslav
1971 Češka skulptura 20 vijeka, Umjetnička galerija BIH, Sarajevo
1980 Gutfreund: Cubist Drawings 1912-1919, Londýn
1987 SVU Mánes – výstava k 100. výročí založení, síň Mánesa, Praha
1990-1991 České umění v sametové revoluci, Nassau County Museum of Art, New York
1994 Mánes Mánesu, Výstavní síň Mánesa, Praha
Odkazy
http://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Gutfreund
http://creativoas.cz/autori/21-otto-gutfreund/
Použitá literatura
Otto Gutfreund: [katalog výstavy, Praha 14.12.1995-14.4.1996. [Praha: Národní galerie, 1995]. 351 s. ISBN 80-7035-098-9.
Toman, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 1. 5. opr. vyd. Praha: Ivo Železný, 2000. 605 s., 218 s. ISBN 80-237-3633-7.