Blog 18 Věry Staňkové: Zveme vás 2.11. na světovou premiéru projektu ŠTURSA: básník kamene
Nové Město na Moravě si letos celý rok připomíná 100 let od úmrtí významného rodáka, sochaře Jana Štursy. Různorodé kulturní akce vyvrcholí v neděli 2. listopadu v 18 hodin světovou premiérou hudebně tanečního projektu v Kulturním domě. Více o tom, jak projekt vznikal a na co se můžete těšit, se dozvíte v rozhovoru s jeho iniciátorkou Věrou Staňkovou.
Projekt ŠTURSA: básník kamene bude mít za pár dní v Novém Města na Moravě premiéru. Jak a kdy se zrodil tento nápad?
Asi před třemi lety jsem poprvé začala vážně uvažovat o tom, jak důstojně oslavit Štursovo významné výročí. S panem starostou Šmardou jsme tehdy diskutovali o jeho záměru odhalit novou sochu pro Nové Město (což se stalo realitou letos 1. září), a mě tehdy napadlo, že by bylo krásné, kdyby vzniklo i zcela nové a původní hudebně taneční dílo, inspirované Štursovými sochami. Moje úplně první představa byla taková, že by to byl balet na nádvoří Horácké galerie, doplněný o videomapping. Hodně jsem si o tom povídala s choreografem a bývalým ředitelem Laterny magiky Zdeňkem Prokešem, který mi dal řadu cenných praktických rad a upozornil mne i na některá úskalí mého plánu. Určitým rizikem byla i venkovní produkce s nejistým počasím, a tak nakonec padlo konečné rozhodnutí uspořádat hudebně taneční představení v Kulturním domě, kde jsou k tomu dobré podmínky a kdy vedení města i Kulturního domu bylo projektu příznivě nakloněno. Pak jsem postupně začala potkávat různé zajímavé lidi, kteří se pro projekt nadchli, a vtiskli mu dnešní podobu. První byl Jan Kallus, se kterým jsme si o Štursovi začali povídat úplně náhodou během mé velikonoční návštěvy u přátel v Uherském Hradišti.
Jan Kallus složil pro představení hudbu. Jak k tomu došlo?
Honza v té době studoval skladbu v Praze na Konzervatoři Jaroslava Ježka, byl tuším ve druhém nebo třetím ročníku. V té době toho o Janu Štursovi moc nevěděl, ale líbila se mu myšlenka složit hudbu k dílu o životě sochaře. Před sebou měl maturitu u profesorky Zoji Štefan Černocké, a ta ho podpořila v tom, že by hudba k projektu mohla být jeho maturitní prací. Pak se přijel podívat do Nového Města do Štursovy expozice, prohlédl si jeho sochy v Národní galerii v Praze, seznámil se se Štursovými díly ve veřejném prostoru i jeho životem. A začal psát.
Měl nějaké konkrétní zadání?
Bavili jsme se společně o třech hlavních tématech – tím prvním bylo Štursovo dětství a vztah k jeho rodnému kraji. Druhým tématem byly ženy, které se staly celoživotní Štursovou inspirací i námětem mnoha jeho významných děl, a nakonec i jednou z příčin jeho brzkého odchodu. Třetím tématem byla první světová války a osobní zkušenosti s pobytem na frontě. To vše zarámované životní cestou umělce, který kameni dokázal vtisknout duši. Ke každému tématu jsme vybrali několik klíčových děl jako inspiraci pro hudbu – například Píseň hor, Pubertu, Dar země a nebes, Raněného, Pohřeb v Karpatech... Ve výběru nástrojů měl Honza naprosto volnou ruku a když přišel s prvním návrhem, docela mne překvapil, protože napsal dílo pro šest hráčů na bicí nástroje a klavír. Bicí nástroje prý vybral proto, že mu nejlépe – zvukově i vizuálně – umožňovaly přiblížit práci a život sochaře. A ke klavíru měl vždycky blízko, na ZUŠ v Uherském Hradišti absolvoval 2 cykly klavírní hry u Petry Dřínovské Foltýnové. „Není to obvyklé a je to docela sranda,“ říkal s nadsázkou o své práci. Když měl napsané všechny části, sešli jsme se v Praze ještě s Evou Kulkovou a Pavlem Haluzou a o jednotlivých částech jsme diskutovali dlouho do noci, došlo i ke korekci některých pasáží. Zajímavé bylo, že jako první vznikla část díla, kterou pak Honza zařadil úplně na konec. Celé dílo má asi pětatřicet minut, je doplněno tancem a předchází mu a doplňuje ho i v průběhu představení mluvené slovo. v podání Pavla Hromádky, herce Slováckého divadla v Uherském Hradišti.
Mluvené slovo uslyšíme v podání Pavla Hromádky, herce Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Jak jste zvolili tohoto interpreta?
Ke spolupráci si ho vybrala Ladislava Košíková, která se ujala režie a částečně i choreografie. S Laďkou jsme se seznámily, když se v Novém Městě objevila s taneční složkou Hradišťanu v rámci projektu Klíč od domova, který vznikl v rámci Roku české hudby. Tehdy jsme měli projekt uvádět na nádvoří, kde proběhla i zkouška, ale počítačové radary nemilosrdně předpovídaly bouřku, takže jsme půl hodiny před představením stěhovali - celý symfonický orchestr a tanečníci, tedy asi osmdesát účinkujících, do Kulturního domu. A když jsme si mezi zkouškou a představením povídali i o Štursovi a Novém Městě, Laďku projekt zaujal. Ona byla ta, která si pak do týmu vybrala bubeníky z Konzervatoře Brno pod vedením Ctibora Bártka, a také Taneční studio ZUŠ Kyjov, jehož 12 dívek teď nacvičuje taneční část představení pod vedením Jitky Adamíkové, která vytváří choreografii všech čísel. Kreativní tým pak ještě doplňuje Eva Zezula kostýmy a také osvětlovač Michal Blažíček.
To vypadá jako docela náročný projekt i logisticky…
Aktuálně si lámeme hlavu nad tím, jak ideálně naskládat do dodávky všechny hudební nástroje. Když jsem se byla nedávno podívat v Brně na Konzervatoři, zjistila jsem, že nástroje zaplňují celou velkou učebnu. Jen tympány jsou čtyři… Ale myslím, že právě toto neobvyklé nástrojové obsazení může být hezkým hudebním tahákem a příslibem jedinečného zážitku. Moc bych si přála, aby náš projekt oslovil Novoměšťáky - doufám, že přijdou a bude se jim líbit.
Bude se dílo uvádět i jinde, než v Novém Městě?
V tuto chvíli víme, že druhé uvedení proběhne v sále Konzervatoře Brno v úterý 4. listopadu. A pak uvidíme, zatím jednáme o dalším představení v lednu na jižní Moravě, ale ráda bych jej v budoucnu představila i na dalších místech, kde jsou v galeriích i exteriéru Štursovy sochy, tzn. přinejmenším v Praze a Kutné Hoře.
Hudebně taneční projekt
ŠTURSA: básník kamene
Premiéra: neděle 2.11.2025, Kulturní dům, Nové Město na Moravě
Námět a úvodní slovo: Věra Staňková
Hudba: Jan Kallus
Produkce: Eva Kulková
Světla: Michal Blažíček
Technická spolupráce: Dan Šimek
Kostýmy: Eva Zezula
Choreografie: Jirka Adamíková
Režie: Ladislava Košíková
Účinkují:
Pavel Hromádka (mluvené slovo)
Dagmar Mühlhanselová (klavír)
Konzervatoř Brno, oddělení bicích nástrojů pod vedením Ctibora Bártka
Hudební nastudování Vladimír Třebický
Taneční studio ZUŠ Kyjov pod vedením Jitky Adamíkové