Zdeněk Fuksa (*1922) vystudoval Školu uměleckých řemesel v Brně a Masarykovu univerzitu v Brně (u prof. E. Miléna). Po studiích patnáct let vyučoval na střední uměleckoprůmyslové škole
- obor volná a užitá grafika a písmo. Poté působil jako propagační pracovník v brněnské Grafii.
Zdeněk Fuksa má za sebou přes čtyřicet autorských a tři desítky skupinových výstav. Převaha jeho grafické tvorby tkví v hlubotiskových technikách, jako je akvatinta, mezzotinta a další druhy leptů. Přerod skutečného námětu v obraz bývá někdy nenápadný, vystačí si se zjednodušenou stylizací. Organizované plochy barev používá tak dekorativně, že reálný námět je posunut na hranici symbolu. Náměty čerpá z krajin se zřetelem k přírodnímu utváření. Uchvátil ho kraj Vysočiny, jižní Moravy a francouzské Bretaně. Stejně tak ho přitahoval těžko pochopitelný vesmír. Grafiku střídá s malířskou technikou. Nejčastěji užívá akvarel a pastel, méně už tradiční temperu a olej.
K umělcovu významnému životnímu jubileu – 90. výročí narození – připravila Horácká galerie výstavu nazvanou Zdeněk Fuksa – Od mikrokosmu k makrokosmu, jejíž zahájení proběhne ve středu 7. listopadu 2012 v 17 hodin. Výstava potrvá do 3. února 2013.
Sochařský výtvarník Jan Kovářík patří k autorům, kteří se cílevědomě snaží nalézt nové postupy pro svou sochařskou tvorbu. Střídá materiály a experimentuje s nimi. Intenzivně zkoumá funkci
a vlastnosti struktur, povrchů, barev a materiálů. Inspiraci nalézá v živé i neživé přírodě, která
je zdrojem jak mikroskopické dokonalosti detailů, tak skutečností, přesahující lidské měřítko.
Na výstavě se setkáme s díly plnými barev a objemů. Sochy jsou většinou označeny pouze jednopísmennými názvy nebo číselnými řadami, takže budí dojem, že se jedná o výsledky nebo produkty vědeckého výzkumu. Přitom v přímém kontaktu se neubráníme pocitu, že se setkáváme se svébytnou bytostí, která zde stojí sama jako forma nové existence.
Jan Kovářík studoval v letech 1994 až 1998 na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti obor výtvarné zpracování keramiky, v letech 1998 až 2005 na Akademii výtvarných umění v Praze (1998 – 2002 a 2004 – 2005 v sochařském ateliéru prof. Jindřicha Zeithammla,
2002 - 2003 v intermediálním ateliéru prof. Milana Knížáka). Žije v Ratíškovicích a v Praze.
Výstava bude zahájena ve středu 7. listopadu 2012 v 17 hodin a potrvá do 24. února 2013.
Výstava výsledků Sklářského sympozia Vysočina 2012 představuje díla, která se zrodila v rámci této jedinečné akce ve sklárně AGS Svoboda Karlov u Žďáru nad Sázavou pod šikovnýma rukama sklářů, asistentů, brusičů a zkušených výtvarníků. Návštěvníci zde mohou obdivovat např. organické a anorganické přírodní tvary, objekty s vyrytými texty básní, tenkostěnné kalichy evokující dávné časy, abstraktní zobrazení lidských postav či instalaci z rytých čoček zobrazující běh životem. Kouzlo výrobního procesu bylo zdokumentováno v krátkém filmu a spolu s výpovědí aktérů a organizátorů nabízí poutavý pohled do zákulisí sklářské umělecké tvorby.
Prohlídka výstavy s průvodním slovem kurátora sympozia trvá cca 1 hodinu. Výstava potrvá do 17. února 2013.
Prohlídku je možné spojit se zhlédnutím stálé expozice škrdlovického skla, která dokumentuje barevné a tvarové proměny unikátního souboru hutně tvarovaného skla z již zrušené sklárny ve Škrdlovicích.
Více informací zde.
Horácká galerie v Novém Městě na Moravě zve Vás a Vaše přátele na zahájení společné výstavy patnácti autorů zvané Vysočinské variace. Výstava je realizována ve spolupráci s Galerií výtvarného úmění v Havlíčkově Brodě, Oblastní galerií Vysočiny v Jihlavě a Krajským úřadem Kraje Vysočina.
Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 15. 11. 2012 v 17 hodin.
pozvánka_vysočinské variace.pdf
Horácká galerie si Vás dovoluje pozvat na dobročinný jarmark, módní přehlídku a večerní benefiční koncert. Připraveno bude domácí pohoštění a sklenka dobrého vína.
Začátek akce se uskuteční v sobotu 3. listopadu 2012 v 15 hodin v podkroví Horácké galerie.
program: benefice333_
Horácká galerie co nejsrdečněji zve všechny děti od čtyř do sto čtyř let na představení loutkového divadla Honzy Hrubce Zvířátka a loupežníci. Pohádka o tom, jak tři loupežníci kradli jako straky, až narazili na statek, kde hospodaří babička, pejsek, koza, kohout a tři prasátka. Tam jejich štěstí v loupení končí a loupežníkům nezbývá nic jiného, než se polepšit.
Představení se koná v sobotu 27. října 2012 v 15 hodin v podkroví Horácké galerie.
Pohádka trvá 40 minut a vstupné je 40 Kč.
Souhrnná výstava experimentální tvorby postmoderního fotografa, který náhle upustil
od reportážní fotografie a vydal se vlastní uměleckou cestou. Fascinující tvary zmačkaných igelitových fólií a plastových sítek, koláže z nalezených předmětů, detailní záběry zkorodovaného kovu či trhaných plakátů a strukturální zásahy do ženských aktů nám prozrazují autorovo zaujetí jazykem geometrie a jeho cit pro estetickou kvalitu všedních objektů.
2. května 2011 - 6. října 2012
Sochař Jiří Vašica o svých kamenech sní, ve svých objektech zviditelňuje svůj sen a jeho kamenný příběh. Měnící se účinek světelné hry, když objekt postupně se světlem obcházíme a vnímáme jeho proměny byl sochaři impulsem k tvorbě „levitujících“ kamenů. Objekt umístěný na kovovém hrotu je možné uvést do pohybu. Můžeme narušit jeho statický klid, rozhýbat ho, uvést do rotačního pohybu. Jiří Vašica dokázal kámen zbavit jeho obvyklé tíhy, dát mu křídla, schopnost levitace. Když objekt roztočíme – před našima očima se ve zkratce odehrává zázrak stvoření. Roztočený kámen se mění v obláček amorfní hmoty, postupným zpomalováním teprve nabývá konkrétní obrysy a pevný tvar, tvar který kámen získal zásahem sochařovy ruky. Před námi se ve zkratce odehrál výjev, který ve vesmíru probíhá nepřetržitě v čase, který je mimo naše smyslové vnímání. Klasickým sochařským materiálem je především mramor. Je to kámen umožňující při opracování dosáhnout vysokého lesku, sametového matu, průsvitnosti povrchu, zářivosti krystalů. Jiří Vašica nezůstal jen u snění. Pro naplnění svých snů a jejich ztvárnění nalezl vhodný ušlechtilý kámen v Krkonoších a na Kralickém Sněžníku. U jeho mramorů převládá promyšlené opracování tvaru a jeho povrchu. Záměrný kontrast opracovaných detailů činí z některých kamenů tajemné mystické objekty. Autorova tvorba je v kontextu sochařství ojedinělá.
PhDr. Josef Chalupa
22. května - 26. srpna 2012
Sochař a medailér Bohumil Teplý objevuje krásu v poselstvích přírody, která se mu stala nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Odhalování tajemství přírody ho přivedlo k vědomí, že člověk i jeho výtvory, stejně jako kámen, vítr či voda, jsou součástí stejného světa. A svět Bohumila Teplého je plný znamení, stačí je jen vnímat. Vnímat dynamiku tekoucí vody, dynamiku letu ptáků i pádících koní. Nenapodobuje již stvořené, s přírodou nesoupeří, ale hledá podstatu zrodu, pohybu, napětí okamžiku. Hluboko v srdci jeho plastik zní tisíciletá ozvěna stvoření univerza.
2. července - 7. července 2012
Prostory Horácké galerie se také letos na začátku července zaplnily hráči na smyčcové nástroje z celé republiky. Pod vedením členů Janáčkova kvarteta a dirigenta Richarda Kružíka zde probíhala dílna komorní hudby se třemi koncerty pro veřejnost, kterou pořádá občanské sdružení Komorní hudba dnes.
Sérii tří koncertů zahájil Večer irské hudby se skupinou MARW. V jeho úvodu na pódiu vystoupili účastníci Slunohraní a za doprovodu této vynikající pražské kapely publiku představili dvě irské melodie, které se během odpoledne naučili. Zájem publika předčil veškerá očekávání, nádvoří zaplnilo téměř 400 nadšených posluchačů.
Velký ohlas měl i noční koncert Flétna a harfa, který prozářil nádvoří Horácké galerie hned následující den. Obrovskou přízeň však projevilo publikum i třetí večer, kdy se závěrečný koncert hned ve svém úvodu musel kvůli dešti přesunout z nádvoří do podkrovních prostor. Nikoho tento fakt neodradil a publikum si naopak skvěle vychutnalo kvartet d-mol Antonína Dvořáka v podání Janáčkova kvarteta a ve druhé části pak vystoupení velkého Letního orchestru.
Nadšené ohlasy ze strany aktivních účastníků dílny, ze strany účinkujících i z řad návštěvníků koncertů potvrzují, že celá tato hudební akce plní své poslání a přitahuje velké množství lidí, kteří touží svůj život obohatit o nové a povznášející hudební zážitky. Více na www.slunohrani.cz.
více fotografií ze Slunohraní zde
Při návštěvě Horácké galerie máte nyní možnost zhlédnout i nově nainstalovanou expozici z díla Vincence Makovského. Stálá výstava vychází z autorova pozůstalostního odkazu, který Horácká galerie spravuje ve svých sbírkách a který byl pro tento účel zrestaurován. Zahrnuje návrhy děl realizovaných v interiéru i exteriéru na řadě míst naší republiky i v zahraničí. Výstava ukazuje vývoj autorovy sochařské tvorby, jejíž tematické zaměření vždy reagovalo na aktuální dění své doby.
3. července - 26. srpna 2012
Rok poté, co Václav Hradecký zaujal a pobavil návštěvníky Horácké galerie výstavou svých kreslených vtipů Forte fortissimo, mají obdivovatelé tohoto originálního umělce možnost spatřit jeho druhou, vážnější stránku. Jak říká sám autor: „Kdo jsem, by Vám měly říct právě moje obrazy.”
Výstava maleb s názvem „Na cestě” už zdaleka není humorná, ale autorova schopnost vnímavě pozorovat mezilidské vztahy a prostřednictvím statických postav navodit příběh, je zřejmá i v tého části jeho tvorby.
Václav Hradecký, který vystudoval sociologii, filozofii a psychologii, se kromě malování a kreslení věnuje také hraní na violu, což se často objevuje jako motiv v jeho obrazech.
Vernisáž se uskutečnila v úterý 3. července 2012 v 9:00 hodin jako součást slavnostního zahájení novoměstského Slunohraní. Výstava potrvá do 26. srpna 2012.
pozvánka_hradecký.pdf
V rozsáhlé kolekci předkládá Horácká galerie veřejnosti výběr z portrétní a volné sochařské tvorby umělce, jenž patří mezi pokračovatele svých profesorů V. Makovského a J. Laudy.
Výstava, která byla připravena k umělcovým osmdesátinám, se zahájila 13. června 2012 a potrvá do 26. srpna 2012.
Fotografie z vernisáže 13. června 2012
Hlavní sezónní výstavou Horácké galerie je připomenutí 100. výročí narození Bohdana Laciny. Ze sbírek Horácké galerie, Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně a Muzea města Brna jsou vybrána díla, dokládající nejen vývoj, ale i tematickou šíři Lacinovy malířské tvorby
Vernisáž Bohdana Laciny 17. května 2012
Výstava potrvá do 26. 8. 2012
15. března 2012 - 13. května 2012
Výstava z tvorby přední české fotografky Ireny Armutidisové.
Po vyučení fotografkou, následovalo studium fotografie na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, u K. O. Hrubého. V roce 1998 absolvovala magisterské studium na Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. V letech 1976–2001 pracovala jako fotografka v Moravské galerii v Brně. Od roku 2001 vede Kabinet fotografie na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, externě vyučuje fotografii na Semináři dějin umění Masarykovy univerzity.
Volnou tvorbu Ireny Armutidisové představují hlavně portréty, mužské akty, zátiší a krajiny.
Je členkou fotografické skupiny MILAN, Asociace profesionálních fotografů, Syndikátu novinářů, o. p. s. Muzeum fotografie.
15. března - 13. května 2012
Pražský rodák Antoním Strobl se již od raného dětství potýká s těžkou formou cukrovky, ke které se v průběhu let přidaly další závažné zdravotní neduhy. Výtvarné nadání u něj záhy objevil jeho dědeček, který ho také přihlásil do kursů kreslení. Po absolvování SOŠV pokračoval A. Strobl ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, obor malířství a restaurátorství. Bohužel profesi restaurátora mohl vykonávat jen krátce a pro závažné zdravotní potíže musel odejít do invalidního důchodu. Ve volných chvílích, pokud mu to zdravotní stav dovolí, se věnuje malbě, kresbě, volné grafice.
12. ledna - 26. února 2012
Karel Daněk se profesně věnuje technickému oboru, v němž dominují především matematika a fyzika. Ve chvílích volna právě s pomocí jednoho odvětví fyziky, s optikou, od mládí rád podniká občasné pozorovatelské a fotografické výpravy do makrosvěta a mikrosvěta. Vysočina, kde autor od narození žije, je navíc jedním z míst, v němž se nejen v rámci výstavy oba tyto měřítkově odlišné světy protínají. Fotografické výlety do vzdálených, vznešeně působících vesmírných krajin jsou bez zvláštního a drahého vybavení dobře možné hlavně z těch míst, která ještě nejsou příliš zasažena světelným znečištěním. Podobně průhledy do mikrosvětů, v nichž se nachází jeden z nejkrásnějších rodů řas, který i svým názvem s vesmírem úzce souvisí, jsou také podmíněny čistým prostředím.
Někoho možná napadne otázka, co autora inspiruje k podobným fotografickým výletům, když dokonalejší snímky z vesmíru pořídil Hubbleův teleskop a mikrosvět je dnes studován těmi nejmodernějšími typy mikroskopů. Odpověď je jednoduchá a nabíledni: Je to velmi podobné, ne-li stejné, jako chuť cestovat a poznávat. Buď si můžeme doma v křesle prohlížet až urážlivě dokonale působící obrázky exotických pláží s palmami a nikam se nevypravit, anebo se můžeme pokusit o autentickou expedici do krajin, těch vesmírných i mikroskopických, které ve skoro nezměněné formě existovaly dávno před námi a budou i dlouho po nás...