Jakub Obrovský
* 24. 12. 1882 Brno-Bystrc
† 31. 3. 1949 Praha
malíř, sochař a grafik
Jakub Obrovský se narodil v Bystrci u Brna v rodině sedláka jako třetí dítě v pořadí. V letech umělcova dětství patřila Bystrc, dnes část Brna k nepoznání změněná moderní výstavbou, k vesnicím blízkým velkoměstu, ale uchovávajícím si svůj rustikální ráz. Tam také malíř chodil do obecné školy. Jeho dětství nebylo příliš šťastné, jak později popisuje v autobiografické knize Malá řeka, jeho otec doma vládl tvrdou rukou. Chtěl, aby po něm syn převzal hospodářství, ale malý Jakub se nechtěl vzdát své lásky k malování. V dětských výtvarných pokusech ho podporovala jeho maminka, která sama měla umělecké sklony. Ta však, na Vánoce roku 1895, pouhý den po chlapcových třináctých narozeninách umírá na tuberkulózu. Přesto o rok později odjíždí malý Jakub do Prahy plný odhodlání, stát se malířem. Krátký čas bydlel u svého dědečka, který také zařídil, aby dostal úřední povolení ke studiu, protože neměl střední školu. Připravoval se ke zkouškám na Umělecko-průmyslovou školu, byl přijat a v letech 1897-1991 zde studoval obor ornamentu a dekorativní malby. V letech 1901-1904 pokračoval na Akademii výtvarných umění u prof. Maxe Pirnera. V roce 1904 se stal členem Jednoty umělců výtvarných a svou olejomalbu Loučení poprvé vystavuje v Rudolfinu.
Po absolvování roční vojenské služby (1905-1906) se Obrovský přiklání k realističtějším námětům, maluje svoji sestru Marii (U červené záclonky) nebo Dívku v bílém. V roce 1907 získává Hlávkovo stipendium a odjíždí na studijní pobyt do Itálie. V Římě se potkal s Janem Štursou a Otakarem Nejedlým. Itálií byl Obrovský zcela okouzlen a v několika obrazech zachytil města (Tragetto v Benátkách) i činnosti venkovanů. Častý je u něj motiv trhání pomerančů nebo okolní barevná krajina.
Od architekta Fanty dostal nabídku na výzdobu pavilonu bankovnictví na jubilejní výstavě pražské Obchodní a živnostenské komory. V té době také realizuje zakázku na výzdobu ústřední budovy Průmyslového paláce a své návrhy na mozaiku do jídelny Obecního domu.
Malíř nezapomíná ani na svůj rodný kraj, vracívá se na Moravu a pod dojmy z dětství, snad jako vizi svobodného života, maluje výjevy z cikánského prostředí, např. Oblékání cikánské nevěsty, Krajiny s cikány, Cikánská madona, Cikánky s kočkou a další. V roce 1914 se zúčastnil výstavy českých umělců v Londýně a právě za obraz Oblékání cikánské nevěsty získal zlatou medaili.
Výtvarné návrhy a způsob práce Jakuba Obrovského vycházejí z domácích zdrojů. Odmítá cizí vlivy, hlavně tehdy módní proudy ve francouzském umění. Chce navázat na domácí tradice, především na realistické vidění přírody a na portrétní tvorbu Josefa Mánesa a Maxe Švabinského, s jejichž vlivem se zároveň celoživotně potýkal. Tyto názory byly bližší moravským malířům, a proto se v roce 1909 stává členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně.
O rok později vystavuje v pražském Rudolfinu se spolkem Jednota umělců výtvarných svých dvacet pět obrazů. Získal mimořádnou cenu České akademie věd a umění a stal se členem výboru pro výběr vystavovaných prací. Touto výstavou mu také byla otevřena cesta do světa a k rychlému uznání v mnoha evropských městech. Postupně byl jmenován členem různých spolků a sdružení a vystavoval potom v Drážďanech, Vídni, Mnichově, Berlíně.
Již z rané tvorby Jakuba Obrovského je patrné, že jeho celoživotním krédem bude obdiv ke kráse žen. Dokázal zachytit jemné výrazové nuance, od snivosti, zahledění do sebe až po erotickou touhu.
V roce 1912 se Jakub Obrovský oženil s Boženou Škorpilovou, dcerou ředitele plzeňského muzea. Novomanželé si zařídili svůj nový život v Praze. Kvůli svému úrazu z dětství nebyl Jakub Obrovský odveden na frontu. Právě v době běsnění 1. světové války začíná modelovat a z malíře se pozvolna stává sochař. Zároveň v této době vznikají obrazy Jarní píseň, Při česání u okna, Svačina v zahradě a další. V roce 1917 se stal místopředsedou Jednoty umělců výtvarných a v roce 1919 profesorem mistrovské školy malířství na Akademii výtvarných umění v Praze. V jeho pedagogickém působení je zajímavé, že se projevil jako velmi tolerantní pedagog. Svým talentovaným žákům s avantgardním přístupem (např. Cyprián Majerník, Jindřich Štyrský, František Tichý aj.) nevnucoval svoje názory a způsob malby, ale ponechal je samostatně a svobodně tvořit.
Od dvacátých let začíná převažovat sochařská tvorba nad malířskou. Za přelom v jeho tvorbě lze považovat rok 1923, kdy vytvořil větší plastiku Sedící lehký atlet. Zřídka se vrací ke krajinomalbě (Krajina z Levanta, Staré olivy nad mořem, Zřícenina hradu Střely aj.), častěji k malbě ženských postav a aktů např. Večerní koupání, Radosti, Tři ženy v zahradě, Praní za mlýnem, Polibek, Bílá paní a černá komorná a další. K nejznámějším sochařským pracím tohoto období patří Černý střelec, Odpočívající oráč, socha Svatopluka Čecha, Početí, neboli, Odsouzená, Malá Eva, Pohled na ztracený ráj, Dafnis a Chloe, Trávnice a skřivánek.
V malířské tvorbě třicátých let vzdává Obrovský opět holt ženskému tělu, zasazenému do jarní či letní přírody, často i s dětmi. Maluje velká plátna s nahými, robustními až smyslnými postavami žen, např. Jarní nedělní odpoledne, Pan a dívka na jaře, Když kvetou lípy, Nahé malířky v přírodě, Obraz šťastného selství, Ženy u studně, Letní den aj. Zdůrazňuje v nich pokojnou krásu domova, ale v mnoha případech v sobě tato díla bohužel nesou jakousi umělou harmonii a obsahují rysy stylizace i určitou manýru a aranžerskou dovednost.
K nejznámějším a snad i nejoriginálnějším sochařským skulpturám, které Obrovský realizoval, byla socha Vrhač oštěpu/Vraždící Odysseus, za kterou získal v roce 1932 na soutěžní výstavě olympijských her v Los Angeles bronzovou medaili a v roce 1936 Katzovu cenu České akademie věd a umění. Je také autorem vzbouřeného sedláka z Památníku selských bouří v Chlumci nad Cidlinou. Podílel se také na tvorbě prvních československých poštovních známek
V období let druhé světové války začíná Obrovský psát. Vyšla stylizovaná autobiografická próza Malá řeka, s pásmem dobových úvah a etických soudů, kterou toužil překonat válečné strasti. Dále napsal dvě humoristické knihy o moravském venkově, důsledně psané hanáckým nářečím s prvky brněnského dialektu, o svérázném starostovi Fókalovi. Všechna svá literární díla také ilustroval. Po skončení války začíná Obrovskému hektické období, učí na třech školách, angažuje se v politice a jeho narušené zdraví se stále více zhoršuje. Jakub Obrovský umírá po těžké nemoci 31. března v Praze. Dle jeho přání byl pochován na bystrckém hřbitově.
Malířské i sochařské práce Jakuba Obrovského jsou ve vlastnictví soukromých sběratelů i ve sbírkách muzeí či galerií v České republice. Několik prací je v Muzeu města Brna, v Moravské galerii v Brně, v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně, v Muzeu umění v Olomouci a dalších. Největší část Obrovského díla je ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Hodoníně (dřívější centrum Sdružení výtvarných umělců moravských), které Jakub Obrovský v roce 1949 své stěžejní práce odkázal. Ve sbírkách Horácké galerie v Novém Městě na Moravě je uložen obraz Blažíček maluje jahody ve Vojkovicích z let 1918-1920.
Samostatné výstavy
1914 Obecní dům, Praha
1935 Dům JUV a pavilon Myslbek, Praha
1935 Dům umělců, Hodonín
1947 Salon výtvarné dílo, Praha
1947 Dům umělců, Hodonín
1949 Jednota umělců výtvarných, Praha
1950 Dům umělců, Hodonín
1959 Výstavní síň Okresní galerie ve Vysokém Mýtě, Vysoké Mýto
1982 Galerie výtvarného umění, Hodonín; Dům pánů z Kunštátu, Brno
1983 Středočeská galerie, Praha
1992 Státní galerie, Dům umění, Zlín
1995-1996 Galerie výtvarného umění, Zlín
1997 Muzeum J.A. Komenského, Uherský Brod
1998 Ponitrianská galéria, Nitra
2010 Křížová chodba Nové radnice, Brno
Kolektivní výstavy (výběr)
1907 Umělecká výstava v Hodoníně, Hodonín
1909 Umění polské a moravské. VI. výstava Sdružení výtvarných umělců moravských
v Hodoníně, Hodonín
1910 Umělecká výstava ve Štramberku, Štramberk
1919 XIV. výstava Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, Hodonín
1920 XVI. výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Hodonín
1920 Výstava Sdruženia výtvarných umelcov moravských, Východoslovenské muzeum,
Košice
1921 Výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Moravská Ostrava
1922 XXI. výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Hodonín
1923 XI. umělecká výstava na Štramberku, Štramberk
1924 XXIII. letní členská výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Hodonín
1925 Umělecká výstava, (Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Jednota umělců výtvarných
v Praze, Sdružení výtvarných umělců moravských), skleník Květné zahrady, Kroměříž
1925 Die Ausstellung der SVUM, Künstlerbund Hagen, Vídeň
1926 28. (29.) členská výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Místek
1927 XXXV. členská výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Dům německých
umělců, Brno
1928 XXXVI. členská výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Dům umělců,
Hodonín; Klub přátel umění v Olomouci, Olomouc
1929 XXXVIII. členská výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Dům umělců,
Hodonín
1929 XL. členská výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Národní dům, Prostějov
1930 XLII. členská výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Dům umělců, Hodonín
1931 Výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Holešov
1932 48. členská výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Obecní dům, Praha
1933 51. členská výstava Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně se souborem
prací Jano Köhlera, Dům umělců, Hodonín
1936 Výstava 36. Spolku slovenských umelcov, 61. Sdružení výtvarných umělců moravských,
Dům umělců, Hodonín
1936 Výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Klub přátel umění v Kroměříži, Aula
československé státní reálky, Kroměříž
1937 30 let SVUM, Jubilejní členská výstava k oslavě třicetiletí Sdružení výtvarných umělců
moravských, Dům umělců, Hodonín
1938 70. výstava Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, Dům německých
umělců, Brno
1939 74. výstava Sdružení výtvarných umělců moravských – studie, kresby, skizzy, akvarely,
Dům umělců, Hodonín
1940 77. členská výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Olomouc
1941 81. členská výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, Městský spolkový dům,
Prostějov
1947 Sdružení výtvarných umělců moravských, jubilejní výstava k otevření obnoveného domu
a k oslavě čtyřicetiletí sdružení, Dům umělců, Hodonín
1948 100 let výtvarné Moravy, Dům umění, Olomouc
Použitá literatura
Obrovský, Jakub a Tunklová, Ilona, ed. Jakub Obrovský: umělcův odkaz ve sbírce Galerie výtvarného umění v Hodoníně. V Hodoníně: Galerie výtvarného umění v Hodoníně, 2012. 135 s. ISBN 978-80-85015-60-7.
Bartůšková, Sylva, Severinová, Jana, ed. a Valčáková, Pavla, ed. Jakub Obrovský. 1. vyd. Brno: Šimon Ryšavý, 1999. 79 s. ISBN 80-86137-27-9
Kolman Cassius, Jaroslav. Jakub Obrovský: jeho život a dílo. V Praze: Jednota umělců výtvarných, 1935. 191 s.
Zdroje
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Obrovsk%C3%BD