Jan Bauch
* 16. 11. 1898 Praha
† 9. 1. 1995 Praha
malíř, grafik, sochař
Pocházel z rodiny staroměstského řezbářského mistra, návrháře a výrobce nábytku. U otce se vyučil řezbářskému řemeslu. V letech 1914 – 16 byl žákem na pražské UMPRUM v malířském ateliéru Emanuela Dítěte. Na podzim roku 1916 narukoval jako zeměbranec k 98. pěšímu pluku, prodělal vojenský výcvik v uherském Kaposváru a zúčastnil se bojů na rumunské frontě. V létě 1918 byl pro neposlušnost převelen z pražské poddůstojnické školy zpátky k útvaru a počátkem listopadu 1918 se stal příslušníkem československého dobrovolnického vojska. Do června 1919 bojoval na Slovensku v 2. dobrovolnickém pluku, pak byl demobilizován. Po válce v letech 1919 – 21 pokračoval ve studiu na UMPRUM u Vratislava Huga Brunnera, v letech 1921 – 24 navštěvoval grafickou speciálku Maxe Švabinského na AVU. Krátce před absolutoriem pro neshody s profesorovým konzervatismem se skupinou přátel (Josef Kaplický, František Muzika, Bedřich Piskač, František Tichý, Bedřich Wachsmann) ze Švabinského ateliéru a dokonce i z AVU vystoupil.
V první etapě své malířské tvorby – ve dvacátých letech – byl Bauch ovlivněn kubismem, zejména malbou Georgese Braqua, ale soustředil se na využití barvy a její plastické modelace, tedy na prvky příznačné pro celé jeho další dílo. Po roce 1930 jej zaujal neoklasicismus, jehož prostřednictvím si ověřoval imaginativní schopnosti, brzy nato rozvinuté v krátké, ale bohaté etapě osobitého poetického surrealismu. Jakkoli byla od počátku zřejmá jeho příslušnost k avantgardnímu malířství, zůstával, podobně jako jeho druh František Tichý, mimo politické kontexty avantgardy.
Zhruba od roku 1935 neustále prohluboval malířskou dynamičnost, výrazovost a senzuálnost, založenou na smyslovém až smyslném pojetí barvy a na expresionistickém rukopisu. Za války vědomě navázal na barokní tradici s její vzrušenou exaltací a patosem. Symbolickými alegoriemi obrazů na biblická témata, emotivními výjevy z Prahy a zátišími i silně erotickými akty vyjadřoval vzdor vůči okupantské moci. V padesátých letech barokizující vlivy ustoupily, až se dobral mistrovské syntézy v koncepčním promýšlení expresionistického odkazu cykly Varieté a Artisté, imaginárními portréty N. Paganiniho a F. Villona. Dlouhodobé zaujetí antikou vyústilo do šedesátých let v aktivní zájem o abstraktní malbu. V imaginativně abstraktních, hutnými pastami sochařsky nanášených barvách obrazů odysseovského cyklu s meditativním, filozofickým podtextem dosáhl zřejmě vrcholu svého díla. Kromě intenzivní malířské činnosti se projevoval jako eruptivní kreslíř, impulzivní grafik kubizujícího a expresionisticko-abstraktního stylu, malířsky invenční ilustrátor (O. Wilde, F. Villon, V. Hugo, H. Barbusse) a především jako sochař. V oblasti ženského aktu ve dřevě byl jedním z předních tvůrců české komorní plastiky, jež vycházela z avantgardních podnětů. Významně se uplatnil rovněž při řešení monumentálních úkolů (plastika Přepadení Československa s Janem Laudou pro Světovou výstavu v New Yorku, alegorie lidského života s Karlem Pokorným pro vrata svatovítského chrámu, okna v témže chrámu a Karolinu, mozaika Zemské banky, gobelíny, vitráže, návrhy skla).
Nezanedbatelný byl jeho přínos výtvarné pedagogice – během desetiletí vychoval vlastní školu žáků. Od roku 1946 byl docentem, a od roku 1948 profesorem VŠUP. Světonázorově byl Bauch osobitý, nepodléhal dobovým tlakům, i když se hlásil k šíře pojímané umělecké levici. Od padesátých do osmdesátých let zaštiťoval mnohé proskribované české výtvarníky a jeho výstavy bývaly tichým protestem proti totalitě. Svéráznost umělce se odrazila ve dvou knížkách vzpomínek (Barvy století s D. Pokorným, 1963, Čím jsem žil, 1980).
Dílo Jana Baucha je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, Galerii výtvarného umění v Ostravě, Galerie výtvarného umění ve Zlíně, Horácké galerie v Novém Městě na Moravě /Trója/.
Již za života se dočkal mezinárodního uznání, např. je držitelem Grand Prix z Mezinárodní výstavy v Paříži 1937, zlaté hvězdy ze Světové výstavy v Bruselu 1958, diplomu bienále v Benátkách 1962.
Samostatné výstavy (výběr)
1932 Aventinská mansarda, Praha
1934 Feiglova galerie, Praha
1940 Topičův salón, Praha
1943 Mánes, Praha
1956 Galerie ČFVU,Praha
1960 Dům umění, Olomouc
1965 Knižní ilustrace, Havlíčkův Brod
1969 Mánes, Praha
1972 Galerie Hollar, Praha
1978 Olomouc
1983 Horácká galerie výtvarného umění, Nové Město na Moravě
Kolektivní výstavy (výběr)
1921 Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha
1923 Umělecká Beseda, Praha
1930 Topičův salón, Praha
1933 Jubilejní výstava Umělecké Besedy, Praha
1959 Dům umění, Brno
1960 Tvůrčí skupina Mánes, Praha
1968 Východočeská galerie, Pardubice
1975 Národní galerie, Praha
1977 Národní galerie, Praha
1979 Jízdárna Pražského hradu, Praha
Zahraniční výstavy (výběr)
1930 Mezinárodní výstava umění, Benátky
1931 Mezinárodní výstava Carneggie Institut, Pittsburg
1934 České a slovenské umění, Vídeň
1939 Světová výstava, New York
1958 Světová výstava EXPO 58, Brusel
1967 Čs. expozice na Světové výstavě, Montreal
1978 7. mezinárodní přehlídka soudobého malířství, Indie
Zdroje
Bauch, Jan a Kotalík, Jiří. Jan Bauch: Výběr z díla 1928-1980: Obrazy, kresby, plastika: Katalog výstavy, Praha, prosinec 1980-leden 1981. Praha: Národní galerie, 1980. [31] s. Výstavy Nár. galerie v Praze; Sv. 46.
Biografický slovník českých zemí. Vyd. 1. Praha: Libri, 2004- . sv. ISBN 80-7277-214-7.