Josef Mařatka

(21. 5. 1874 Praha - 20. 4. 1937 Praha) 

Rodiče Josefa Mařatky žili v Praze v Žitné ulici ve stejném pavlačovém domě jako rodina Antonína Dvořáka. I Josef se rozhodoval mezi hudbou a výtvarným uměním, ale nakonec věnoval celý život sochařině.

V letech 1892 – 96 byl žákem Josefa Václava Myslbeka na UMPRUM v Praze a společně se svým učitelem v roce 1896 přešel na Akademii výtvarných umění  a pokračoval u něj ve studiu. Po absolvování Akademie odjel v roce 1900 do Paříže, kde pracoval v ateliéru Auguste Rodina, jehož dílo výrazně ovlivnilo Mařatkovu tvorbu. Svá raná díla tvořil v duchu Myslbekova idealismu, ale pod vlivem Rodina nabývaly jeho práce dramatičnosti a pohybu (Matka, 1903).

 Na sklonku roku 1908 přijal čestnou funkci v právě vznikající Galerii plastik a v roce 1909 přenechal galerii své sádrové plastiky a souhlasil s jejich převedením do materiálu v dílnách kamenosochařské školy. Jednalo se o model Opuštěné Ariadny, která se řadí k jeho nejvýznamnějším dílům a se kterou významně zasáhl do dalšího vývoje soudobého českého sochařství, a půvabnou skicu pomníku herečky Hany Kvapilové.

 Z let 1908 – 1911 pochází jeho sochařská výzdoba atiky Obecního domu v Praze (plastiky Drama, Hudba, Skromnost, Ušlechtilost a další), o několik let později realizoval své reliéfy Voraři a Pískaři pro pražský Mánesův most. Ve 20. letech se věnoval především tvorbě monumentálních plastik a pomníkových realizací s legionářskou tématikou (Praha svým vítězným synům, Návrh válečného pomníku, Teď nebo nikdy, Raněný Čechoslovák, Pro Patria, Vítězství Republiky a další).

 Vrcholné období jeho tvorby představují pokračující monumentální realizace plastik pro architekturu.