Karel Hladík
* 27.6. 1912 v Králově Lhotě
† 27.4. 1967 v Praze
sochař
Sochař Karel Hladík pocházel z početné rodiny, narodil se 27. 6. 1912 v Králově Lhotě u Josefova v Královehradeckém kraji, kde tradice sochařství sahá daleko do minulosti. V letech 1927-1929 se vyučil kameníkem v lomu ve Štanovicích u Kuksu. V letech 1929-1940 pracoval v kamenické dílně u sochaře Václava Škody v Hradci Králové. Cesta k sochařství se mu otevřela v době, kdy začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1940-1944) u Jana Laudy a následně na Akademii výtvarných umění u prof. Karla Pokorného (1945-1947). V roce 1947 se stal na škole jeho asistentem, později i jeho nástupcem. V roce 1962 je na Akademii jmenován profesorem. Za krátkou dobu jeho profesorského působení se vytvořil pojem „Hladíkovy školy“ – jeho významní žáci jako Michael Bílek, Magdalena Jetelová, Ellen Jilemnická, Bohumil Zemánek, Jan Wagner, T. Rajlich, Josef Nálepa a Jaroslav Hladký a další. V roce 1946 poprvé vystavoval na výstavě Mladé sochařství, v roce 1963 vystavoval soubor prací z let 1959-1963 ve Špálově galerii v Praze, v následujícím roce proběhla retrospektiva v Oblastní galerii v Hradci Králové. 3. 12. 1966 utrpěl vážný úraz ve svém novém ateliéru na Akademii a o čtyři měsíce později umírá.
Sochařská tvorba Karla Hladíka se rozvíjí ve dvou etapách, jejichž předělem je rok 1956, kdy v jeho díle nastává formální i obsahové uvolnění ve snaze hlubšího hledání smyslu díla. Formu díla podřizuje výrazu, forma sama se mu stává nositelem vnitřní pravdy. Je z těch sochařů, kteří si stále udržují kontakt s realitou. Jeho vrcholné dílo z počátečního období je skulptura Mostaři (1946). V soutěži na témata z Jiráskových románů vymodeloval celou sérii jiráskovských postav. Na tyto drobné plastiky později Hladík navázal ve svých reliéfech pro Národní divadlo s motivem kladení základních kamenů. Celé první tvůrčí období je svázáno, ve shodě s ostatní sochařskou tvorbou těch let u nás, s celou plejádou vynikajících sochařských osobností, především Ottou Gutfreundem nebo Hladíkovým učitelem Karlem Pokorným.
Změna jeho cesty za uměleckým výrazem byla podmíněna setkáním s moderní italskou figurativní plastikou. Z tohoto období jmenujme zcela osobité dílo Odpočívající tanečnice (1959), ryze hladíkovské v zasnění, v míře lyričnosti a smyslovosti. V její blízkosti vznikala celá řada volných plastik a vynikajících dívčích podobizen, ale také mužských portrétů. Jednou z prvních hlav byla podobizna herce Jaroslav Průchy (1955-58), dirigenta Václava Talicha (1958), odvážně modeloval hlavu malíře Karla Součka (1959) nebo profesora Miloslava Holého (1962) a nezaměnitelnou podobu vytvořil na pamětní desce Franze Kafky (1966).
V posledním úseku Hladíkovy tvorby, kdy objevil krásu odlitků rozříznuté želatinové formy, otevřely se mu nové možnosti. Tyto otisky konkrétních přírodních prvků – ptáků, zvířat a rostlin mu vytvářely krystalická pozadí, z nichž vytvářel monumentálně koncipované reliéfy a volné plastiky: Katedrála I (1963), Sloup (1963), Vítězství (1966), Stéla a další.
Jeho přítel, belgický sochař Mark Macken, o něm napsal:
„Karel Hladík se nám stal symbolem umělce nade vše poctivého a hluboce oddaného tvůrčí práci. Hladík se snažil být jako sochař vždy mluvčím své doby a svého lidu, vycházeje z monumentální sochařské tradice své země. Jeho antiformalismus, jeho odboj proti jakémukoliv novému akademismu jej vždy pevně ochránily před nebezpečím zařadit se pasivně do proudu běžného mezinárodního umění. Jeho avantgardní úsilí připomíná podobný postoj Otto Gutfreunda. – Gutfreund i Hladík se dovedli vymanit z vlivů ztrnulého klasicismu tím, že neztratili kontakt s velkolepými hodnotami plastiky gotické, aby tak vlastní cestou přispěli k zrodu nového duchovního humanismu. Jejich barokní duch byl jakýmsi odleskem klimatu jejich země, rostlin, stromů, lidí.“
Karel Hladík je zastoupen svými díly ve sbírkách Národní galerie, Galerie hlavního města Prahy, Středočeské galerie, Moravské galerie v Brně, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, krajských a oblastních galeriích ve Zlíně, Hradci Králové, Chebu, Jihlavě, Karlových Varech, Klenové, Litoměřicích, Olomouci, Ostravě, Ostrově nad Ohří, Pardubicích, Plzni, Roudnici nad Labem a dalších veřejných i soukromých sbírkách v Česku i zahraničí. Jeho Stéla tvoří součást muzea plastik v plenéru v Middelheimu u Antwerp. Ve sbírkách Horácké galerie je dílo Karla Hladíka zastoupeno 23, převážně sádrovými, reliéfy a 20 plastikami.
V následující ukázce bronzová plastika Artisté, kterou mohli návštěvníci galerie vidět například na výstavě Poklady Vysočiny v roce 2015.
Ceny
1961 – laureát státní ceny
1965 – titul Zasloužilý umělec
Účast ve skupinách
1958 – člen skupiny 58
Samostatné výstavy
1963 Galerie Václava Špály, Praha
1965 Galerie Letohrádek, Ostrov nad Ohří
1968 Mánes, Praha
Kolektivní výstavy (výběr)
1946 výstava Mladé české sochařství, Topičův salon, Praha
1951-1959 I.-IV. přehlídka československého výtvarného umění,
Jízdárna Pražského hradu, Praha
1951 Ausstellung der tschechoslowakischen Skulptur, Wien
1956 Výstava vybraných prací z jiráskovské soutěže, Krajské muzeum,
Hradec Králové
1957 IV. Bienal do museu de arte moderna, Sao Paulo
1959 Biennale internazionale di scultura 2 premio Carrara
Fünf tschechoslowakische Künstler, Frankfurt nad Mohanem
Tjeckoslovakisk nutidskonst, Helsinki
1960 Skupina 58, Mánes, Praha
1963 Současná výtvarná tvorba, Rychnov nad Kněžnou
1964 Kleinplastik aus der ČSSR, Berlin
1966 Aktuální tendence českého umění, Mánes, Praha
1967 9. Biennale Middelheim Antwerpen
Tjeckoslovalisk nutidskonst, Stockholm a další švédská města
Expozitia de pictura si skulptura moderna cehoslovaca, Bucuresti
1968 De Myslbek a nos jours sculpture tchécoslovaque, Musée Rodin, Paris
1969 Mai csehszlovák képzömüvészet, Budapest
1970 Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts von Myslbek bis zur Gegenwart,
Charlottenburg, Berlín
1971 Český portrét, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou
1972 Malé sochařské formy a sochařská kresba, Galerie Václava Špály, Praha; Lidice
1942-1972 Mánes, Praha
1973 Umění a socialismus, jízdárna Pražského hradu, Praha
Sochár a príroda, Piešťany
1974 Portrét ze sbírek Galerie hlavního města Prahy, Praha
1975 Dix siècles d´art tchèque et slovaque, Grand palais, Paris
Kleinplastiken, Medaillen und Zeichnungen, Bad Elster
Mezinárodní výstava výtvarného umění 30 vítězných let, Moskva, Berlín, Praha, Budapest, Sofia, Plovdiv, Bukurest
1977 Československé výtvarné umění XX. století, Bukurest
1979 Dítě v českém umění 19. a 20. století, Středočeská galerie, Praha
Výstava k 180. výročí založení Akademie výtvarných umění, Jízdárna
Pražského hradu, Praha
Použitá literatura a zdroje
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1999. III., H. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1999. 379 s., 2 listy fot. příl. Prameny, dokumenty. ISBN 80-86171-03-5.
Zasloužilý umělec Kamil Hladík: sochařské dílo. Jihlava: Oblastní galerie Vysočiny, 1965. [20] str.
Mašín, Jiří et al. Karel Hladík: [stálá expozice sochařského díla zasloužilého umělce Karla Hladíka]. Rychnov n/Kněžnou: Orlická galerie, 1980. Nestr.
http://www.kralovalhota.cz/obec/2-obsah
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Hlad%C3%ADk