Karel Pokorný

(18. 1. 1891 Pavlice – 14. 2. 1962 Praha)

Patří mezi hlavní představitele českého sochařství 1. poloviny 20. století.

Narodil se v Pavlicích u Znojma a vyučil se zámečnictví ve Vídni. Studoval pražskou UMPRUM     u profesora Drahoňovského a Akademii u J. V. Myslbeka, v jehož ateliéru pracoval ještě pět let  po absolvování školy v roce 1917. Pomáhal mu například s dokončováním sochy sv. Václava pro Václavské náměstí.

V počátcích tvorby usiloval o dokonalé znázornění lidského těla, což dokazují jeho torza těl a řada studií, např. Torzo mužského aktu, 1914-15; Torzo ženského aktu, 1918. Po 1. světové válce, ovlivněn tzv. sociálním uměním, se snažil zachytit tvrdosti tehdejšího života. V některých dílech doznívají ohlasy kubismu (Horník, 1928, reliéfy Práce, Humanita, 1928 a další). Jeho tvorba vyústila v historismus, v rámci kterého vytváří řadu monumentálních plastik významných českých osobností z minulosti i autorovy současnosti (Svatý Václav, 1934, Alois Jirásek, 1940, Karel IV. 1948, Božena Němcová, 1952). Díky mistrně zvládnuté technice a schopnosti zachytit věrohodně dramatickou scénu přiblížil historická témata dnešnímu člověku.

Svá díla vystavoval již od roku 1918 doma i v zahraničí; od roku 1920 byl členem SVU Mánes. Pracoval jako pedagog modelování na ČVUT a později jako profesor Akademie, kde založil vlastní sochařský ateliér.

V letech 1948–50 byl rektorem AVU    a zároveň předseda Svazu českoslo­venských výtvarných umělců.

Za svého života dosáhl velkého uznání.