Ludmila Jiřincová
* 9. 5. 1912 Praha
† 22. 1. 1994 Praha
grafička, malířka, ilustrátorka
V letech 1924-1934 navštěvovala soukromou školu Rudolfa Vejrycha v Praze, v roce 1935 studovala na Státní keramické škole v Praze a poté v letech 1935-1939 na Akademii výtvarných umění v grafické speciálce profesora Tavíka Františka Šimona. Od roku 1938 spolupracovala s litografem Oldřichem Eiseltem a měditiskařem Miro Pegrassim. Věnovala se převážně volné grafice (vytvořila přes 1200 grafických listů), ilustracím, exlibris, známkové a plakátové tvorbě, kreslenému filmu i malířství. Samostatně vystavovala od roku 1940 doma i v zahraničí. Byla členkou SVU Mánes, SČUG Hollar, dále Spolku přátel exlibris a drobné grafiky a Spolku českých bibliofilů.
Jiřincová ve své tvorbě začínala přírodními a krajinářskými motivy z jižních Čech. Na počátku čtyřicátých let ilustrovala Pantoumy o lásce Jaroslava Seiferta a i později jeho verše často výtvarně doprovázela. Ludmila Jiřincová patřila k tzv. pokolení druhé světové války, které mělo vyhraněný humanistický postoj ke světu i životu. V roce 1944 vyšla obsáhlá kniha Živý třpyt (výbor z tvorby Karla Hynka Máchy se studií o básníkově životě a díle) Luisy Kasalické, kterou Jiřincová doprovodila 16 kresbami. Těmito ilustracemi vstoupila do sféry české knižní kultury jako osobnost již vyhraněná názorově i formálně. Máchu dokázala pochopit v celé jeho básnické podstatě. Dodnes je patrně jedinou ženou, která ilustrovala jeho dílo. Od té doby vytvořila rozsáhlé a výrazně osobité dílo malířské, grafické i ilustrátorské, obsahově bohaté i hluboce lidské a zároveň vytříbené po stránce formální.
Ilustrovala více jak 300 knih. Spolupracovala s bibliofilskou edicí Lyry Pragensis. V sedmdesátých letech se přiklonila k figurální tvorbě, malovala ženy, převážně mladé, od roku 1980 se objevovaly ženy v konkrétní pracovní akci. Mezi nové námětové okruhy patřil motiv lodičky, který se v řadě děl opakuje jako imaginativní prvek lidské cesty, touhy i plavby životem.
Podílela se na grafickém řešení vydávaných skladeb Vítězslava Nováka, navrhovala obaly gramodesek (např. České pastorely Václava Trojana, Písně nelaskavé Petra Ebena a další). V grafických technikách nacházela nové možnosti: ilustrace k Villonovi (1951) vznikaly podle mezzotintové techniky – uhelný prach po celé ploše papíru vytírala plastickou pryží. V křídové litografii doplňovala vlastní postup zaleptáváním povrchu vyškrabáváním, vyhlazováním apod. Její početná tvorba exlibris vznikala v dřevorytu, suché jehle, litografii. V roce 1964 vytvořila animovaný film Slówce M v režii Jiřího Brdečky, který svým novátorským pojetím vešel do dějin jak české, tak světové animace a na festivalu v Bologni byl oceněn hlavní cenou.
Ludmila Jiřincová se zúčastnila mnoha výstav doma i v zahraničí, ilustrovala velké množství knih, převážně básnických sbírek a bibliofilských vydání. Lyrismus maleb, volných grafik a ilustrací Ludmily Jiřincové, je stejně jako jejich náměty a výtvarná podoba nezaměnitelný: kontrast světla a stínu, měkké objemy ženských a dívčích postav a hlav jak jsou známy ze stovek jejich listů, nejčastěji litografií a kombinovaných technik vytvářejí imaginativní náboj akcentující její křehkou poezii.
Ve své závěti odkázala Národnímu muzeu téměř celé zařízení svého ateliéru (historický nábytek, obrazy, grafika, knihovna, osobní předměty, národopisné sbírky, sbírka porcelánu a skla) s prosbou, aby vznikla stálá expozice, připomínající její život a dílo. Její přání Národní muzeum, ve spolupráci s městskou částí Praha 20, splnilo. Část uměleckých předmětů z ateliéru získala Národní galerie v Praze. Dále je její tvorba zastoupena v Oblastní galerii Liberec, veřejných i soukromých sbírkách.
Horácká galerie má ve svých sbírkách jediné dílo Ludmily Jiřincové - akvarel, ilustraci ke knize Golf klubu.
CENY
1960 Praha, Nejkrásnější kniha – Aristofanes: Lysistrata
1964 New York, USA, Cena za nejkrásnější knižní obálku (ke knize A.M. Tilschové Černá dáma)
1965 pět hlavních cen na mezinárodních filmových festivalech za kreslený film Slówce M, mj. hlavní cena v Bologni
1972 Praha, Nejkrásnější kniha 1971 – R. Lužík, Malované kvítí
1973 Bologna, Itálie, hlavní cena za ilustrace ke knize R. Desnose Zpěvobajky a květomluva
1973 cena MK ČSR za ilustrace ke knize Kamila Bednáře Cyrano z Bergeracu
1975 čestné uznání MK ČSR Nejkrásnější knihy '74 za ilustrace ke knize V. Mrštíka Pohádka máje
1982 obdržela titul Zasloužilá umělkyně
1983 čestné uznání Nejkrásnější knihy '82 za ilustrace ke knize J. Pilaře Zelená růže
Samostatné výstavy
1940 Praha, Mazáčova výstavní síň
1945 Praha, Galerie Josefa R. Vilímka
1946 Brno, Hudební a umělecká komůrka
1948 Zlín, Uměleckoprůmyslová škola
1949 Praha, Vilímkova galerie
1950 Praha, Hollar; Plzeň, Výstavní síň Sdružení západočeských výtvarných umělců; Klatovy, Městské muzeum
1951 Praha, Výstavní síň Melantrich; Ostrava, Dům umění
1952 Kutná Hora, Výstavní síň,; Hradec Králové, Dům umělců
1953 Praha, Hollar a Výstavní síň v Opletalově ulici
1957 Praha, Hollar
1958 Vysoké Mýto, Galerie; Praha, Výstavní síň Lidové demokracie
1962 Havířov, Výstavní síň; Praha, Smetanovo muzeum
1963 Ústí nad Labem, Klub přátel výtvarného umění
1965 Počátky, Městské muzeum; Linec, Rakousko, Galerie O. Bejvl
1966 Vicenza, Itálie, Galeria d´arte
1967 Praha, Malá galerie Čs. spisovatele; Praha, Galerie na Karlově náměstí
1970 Djakarta, Indonésie; Mohelnice, Muzeum
1971 Čáslav, Městské muzeum
1972 Praha, Klub školství a kultury
1973 Jičín, Galerie
1974 Strakonice, Muzeum; Ústí nad Orlicí, Divadlo
1975 Adamov, Výstavní síň; Cheb, Západočeské divadlo; Moravská Třebová, Muzeum
1977 Praha, Hollar; Pardubice, Východočeská galerie
1978 Mohelnice, Muzeum; Karlovy Vary, Knihkupectví a galerie Purkyně
1979 Praha, Výstavní síň
1981 Praha, Galerie V. Špály; Karlovy Vary, Galerie výtvarného umění; Plzeň, Západočeská galerie
1982 Klatovy, Muzeum; Litoměřice, Galerie výtvarného umění
1983 Litoměřice, Galerie výtvarného umění
1984 Čáslav, Muzeum; Liberec, Oblastní galerie; Gera, NDR, Galerie
1986 Skuteč, Muzeum; Praha, Galerie Fronta; Bratislava, foyer Slovenské filharmonie
1987 Náchod, Oblastní galerie výtvarného umění
2008 – 2011 Počernice, Chvalská tvrz (zapůjčeno z Národního muzea v Praze)
Kolektivní výstavy
Po druhé světové válce se Ludmila Jiřincová zúčastnila všech velkých výstav umění, pořádaných doma a řady reprezentativních souborů v cizině.
Použitá literatura
Malý, Zbyšek, ed. a Malá, Alena, ed. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-... Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998- . sv. Prameny a dokumenty. ISBN 80-86171-00-0.
Hlaváček, Luboš. Ludmila Jiřincová. 1. vyd. Praha: Odeon, 1991. 188 s. Umělecké profily; sv. 37. ISBN 80-207-0285-7.
Bouček, Vít. Ludmila Jiřincová: Výběr z grafického díla: Katalog výstavy, Pardubice, květen-červen 1977. Pardubice: Východočes. galerie, 1977. [16] s.
Jiřincová, Ludmila a Votočková, Růžena. Živý třpyt: máchovské ilustrace Ludmily Jiřincové: Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, duben-květen 1982. Litoměřice: Severočeská galerie výtvarného umění, 1982. [12] s.
Zdroje
http://www.epocernice.cz/kultura/102-chvalska-tvrz/276-pijte-se-rozlouit-s-expozici-maliky-ludmily-jiincove-na-chvalskem-zamku.html