Podcast 01: Eva Kulková se ptá Věry Staňkové

„Živý kontakt s uměním je nenahraditelný“, říká Věra Staňková, ředitelka Horácké galerie v Novém Městě na Moravě 

Tři dny poté, co se Věra Staňková ujala vedení Horácké galerie, s ní Eva Kulková natočila rozhovor - vůbec první podcast v galerijní historii. Ptala se na vize, plány, přání, ale také na to, zda být novoměstskou rodačkou je výhoda nebo nevýhoda. Poslechněte si celý rozhovor, z něhož zde vybíráme několik otázek a odpovědí.

Není to tak dávno co tvé dokumentární fotografie z benátského karnevalu byly vystaveny v Horácké galerii. Napadlo tě v té době nebo při předchozích výstavách a návštěvách, že by ses mohla stát jednou její ředitelkou?

V roce 2018, kdy jsem v Horácké galerii vystavovala fotky z benátského karnevalu, mne to nenapadlo ani náhodou. První myšlenka přišla až na jaře loňského roku, kdy jsem viděla inzerát s tím, že je vypsáno výběrového řízení. To bylo poprvé, co jsem s touto myšlenkou začala koketovat. 

Jako koníčka máš kromě fotografování také malování. Dokonce jsi se učila u Petra Brázdy, čtvrtého ředitele Horácké galerie. Co pro tebe umění znamená?

Pro mne je umění nedílnou součástí života, ať už je to výtvarné umění, hudba – tu mám úplně stejně ráda, divadlo, film… Je to taková živá voda, která přináší radost, krásu, emoce, citovost, určitě i otázky k přemýšlení, takže si život bez umění nedokážu představit a upřímně si myslím, že živý kontakt je nenahraditelný. To, co teď prožíváme, je velice zvláštní doba. On-line prostředí nás do budoucna nemine a stane se součástí našich životů, ale myslím si, že návštěva, ať už galerie nebo koncertů, živého umění je prostě nenahraditelná.

A k tomu kreslení, jak jsi zmínila: velice ráda vzpomínám na lekce u Petra Brázdy, stejně tak jako na všechny hodiny v ZUŠce, které jsem absolvovala v průběhu let asi se čtyřmi učitelkami kreslení. A musím říct, že mi to zůstalo jako záliba, jako relax po celý život. Na dovolenou si vždycky s sebou beru náčrtník, tužku, rudku a když mi moji kamarádi říkají zabav se, tak si odcházím kreslit. 

Mnoho místních jistě potěšilo, že vyhrála novoměstská rodačka. Vnímáš to jako výhodu?

Myslím si, že každá mince má dvě strany, ale osobně to vnímám jako výhodu a srdeční záležitost. A těším se, že budu spolupracovat v Novém Městě s lidmi, které znám léta. Teď to bude trošku jiné, ale věřím, že spolu vymyslíme spoustu hezkých akcí, jakmile nám to pandemická situace dovolí. O mně se ví, že jsem hrdá Novoměšťačka a mám k tomu jednu hezkou příhodu. Když jsem před několika lety chystala konferenci pro podnikatelky na ostrově Zanzibar a zčistajasna se tam objevil jeden z největších současných cestovatelů a novoměstský rodák Ruda Švaříček, první, co volal, bylo: „Jé, Novoměšťačka na Zanzibaru!“ To krásně ukazuje, jak máme to město pod kůží.

Jsi naprosto pozitivní člověk, i při práci je vidět, že vše co děláš je pro tebe zábava. Jistě se těšíš na nový kolektiv. Je něco, na co se v návaznosti na novou pozici těšíš nejvíc?

Nechtěla bych, aby to vyznělo jako fráze, ale práce ředitele nebo ředitelky je služba. A to myslím teď úplně vážně, je to služba, je to závazek, je to poslání a já to beru velmi seriózně. Ale to neznamená, že se u toho člověk čas od času nemůže také bavit, protože když člověk dělá věci rád, tak vlastně nepracuje ani jednu jedinou minutu. Takže to je taková moje životní filozofie a já se na nový kolektiv lidí těším. Měla jsem zatím možnost je poznat během prvních dvou dnů a musím říct, že to přivítání bylo velmi milé. Tak bych si přála, aby naše spolupráce v tomto duchu pokračovala. Chtěla bych iniciovat založení Spolku přátel Horácké galerie a zvát na besedy různé zajímavé osobnosti, které jsem potkala ve svém více než třicetiletém pracovním životě. To je také věc, na kterou se těším a přála bych si, aby se nám ji podařilo zrealizovat. 

Máš neuvěřitelné pracovní portfolio, vydalo by na tři životy a zahrnuje i spoustu zahraničních projektů, zajímavých kontaktů. Není to nyní trochu svazující soustředit se hlavně na jeden bod v našem malém koutku Vysočiny?

Když se člověk zamyslí nad tím, kolik zajímavých lidí a významných umělců se tady narodilo nebo tady žilo a pracovalo, tak z tohoto pohledu mi to vůbec nevychází jako malý koutek Vysočiny. Myslím si, že Nové Město je město s přesahem a docela mi na něj sedí motto Tomáše Bati: „Think globally, live locally“, tedy „Mysli globálně, žij lokálně nebo regionálně“. Rozhodně se nebojím, že by tu byla nuda na Vysočině.

Jistě mnoho zkušeností přeneseš i do nového působiště. Prozradíš nám alespoň něco málo z vize, podle které se bude pod tvým vedením galerie ubírat?

Moc bych si přála, aby do života galerie nezasahovala pandemie tak moc. Včera jsem hovořila s Petrou Mrkosovou, která chystala spolu s dalšími kolegy plán výstav na rok 2021, a je tam připravená spousta krásných výstav, kulturních zážitků na nádvoří i v prostorách galerie, tak to bych byla moc ráda, kdyby se co nejdříve tyto plány se staly realitou. A co se týče mé vize, nazvala jsem ji Kotva a křídla zcela záměrně, protože si myslím, že galerie moderního střihu oboje potřebuje. Že potřebuje jednak krásnou budovu, která bude v pořádku, která bude dělat krásné výstavy, kde budou fungovat dobré vztahy. A ta křídla jsou symbolem dnešní doby, jejímž prvkem je pohyb. Je to taková tekutá doba, kdy se všechno děje on-line. A to bych si zase moc přála, aby se galerie prezentovala rovnocenně v tomto prostředí a aby vstoupila do veřejného prostoru, protože  tak se přiblíží lidem a bude jim nablízku i v této nelehké době.  

Proč je důležité, aby se galerie věnovala práci s dětmi? Jaké příležitosti skýtá 60. výročí Horácké galerie v roce 2024? Je rozdíl v tom, zda galerii vede žena nebo muž? Poslechněte si celý rozhovor v našem podcastu.