Josef Bulant

* 26.2.1923 Jihlava

Josef Bulant je významný český malíř, kreslíř, krajinář.

Josef Bulant studoval v letech 1945-1949 na Státní grafické škole v Praze u profesorů Klíra a Beneše a potom v letech 1949-1953 na Akademii výtvarných umění u profesora Miloslava Holého a Bohuslava Slánského na škole restaurování a malířské techniky a technologie. Po absolvování školy se vrací zpět do svého rodného města na Českomoravské vysočině, která se stala také základem jeho výtvarné práce, zvláště krajina v okolí Jihlavy.

Josef Bulant se již ve svém dětství seznamuje se starým uměním a své poznatky si rozšířil teoreticky i prakticky u profesora Bohuslava Slánského. Ze všech směrů jej nejvíce zaujalo francouzské umění XIX. století, zvláště škola barbizonská a mezi nimi Camille Corot. Ve škole a ve svých prvních pracech poznává, že základem krajinomalby je kresba. Proto také v tomto období chodí společně se svým přítelem Gustavem Krumem po okolí Jihlavy a kreslí. Kresba mu pomáhá k úzkému sepětí s krajinou poznat její drobnosti a taje, každou drobnost, aby později mohl uplatnit právě Corotovu lyričnost, jeho umění spojit tvarovou výstavbu krajiny s její vzduchovou náplní a jeho měkký osobitý rukopis, kterým dosahuje jemných barevných vln až barevné hudby. A tyto prvky Corotovy malby uplatňuje začátkem šedesátých let, kdy roku 1960 nastupuje jako odborný asistent výtvarné výchovy na Pedagogický institut v Jihlavě. Věren lyričnosti, kvalitě a pevné skladbě, ujasňuje si v tomto období osobitou formu vyjádření okolní reality. Jde za vnější slupku přírody tak, aby charakterizoval jak charakter kraje, tak i rozvinul svou imaginaci. Dochází k zjednodušení výrazu, určující charakteristické znaky a s tím také k zjednodušení barevnosti. Není to náhodou.

Vysočina není jen krása a plná souhra teplých a studených barev, je to také kraj podzimní melancholie a nostalgie. V dílech tohoto období převládá šedá barva a svým zjednodušením a vyjádřením charakteristických znaků se dostává až téměř k imaginativnímu vyjádření krajiny.

V sedmdesátých letech začíná rozšiřovat tématický okruh a současně s tím i barevnost. Jeho oko se začalo vzněcovat nejen krásou krajiny v okolí Jihlavy, ale také krásou jednoduchých zapomenutých městských i krajinných zákoutí, kolem kterých chodíme často nevšímavě, aby je tvůrčím způsobem přetvořilo. Obrazy tohoto období jsou barevně měkce laděny a i když některé mají stopy kubistických postupů, nikoliv ve stavbě, ale rytmizaci obrazové plochy, jsou v podstatě lyrickými, corotovskými, moderními krajinami, jsou jejími poetickými portréty.

Josef Bulant ve své tvorbě v podstatě našel sebe sama. Svými kresbami a obrazy vytváří novou, poetickéu realitu, opřenou o řadu vzpomínek a osobitých prožitků, o uvědomění si bezprostředního vztahu šlověka k přírodě, zvláště k rodné Vysočině. Jeho dílo je provedeno kultivovanou formou opřenou o mnohaletou teoretickou i praktickou zkušenost. Je to dílo, které nepopírá život a skutečnost, jehož základem je objektivní realita, umocněná lyrickým a poetickým vyjádřením.

Josef Bulant,[katalog výstavy] rok vydání 1979